Co se pije ve světech, kam se rádi vracíme?

Každý dobrý smyšlený svět má své mapy, hrdiny, války, legendy a monstra. Ale ty opravdu uvěřitelné mají ještě něco navíc: hospody, sklepy, hostince, krčmy, sudy, číše a láhve, které se objevují mezi bitvami, cestami i velkými rozhodnutími. Pití v nich není jen kulisa. Často říká víc o dané kultuře než dlouhé popisy dějin. Hobit u piva, trpaslík s korbelem, nord s medovinou nebo imperiální důstojník s amasecem v ruce – to všechno jsou obrazy, které si pamatujeme, protože dávají fantazijním světům lidskost.

Alkohol se ve fantasy a sci-fi objevuje překvapivě často. Někdy jako symbol pohody, jindy jako útěk od války, bolesti nebo šílenství světa. A protože autoři i herní vývojáři vycházejí z reálné historie, není náhoda, že v těchto světech najdeme pivo, víno, medovinu, pálenky, rumové nápoje i podivné destiláty, které by v našem světě nejspíš skončily někde mezi domácí slivovicí, armádním rumem a něčím, co by hygienik raději ani neotevíral.

Pán prstenů: pivo, víno a klid před bouří

Ve Středozemi má pití velmi přirozenou roli. Tolkien ho nepoužívá jako atrakci, ale jako součást života. Hobiti jedí, pijí, kouří dýmkové koření, scházejí se v hostincích a jejich svět tím působí teple, obyčejně a bezpečně. Právě proto je tak silný kontrast, když z pohodlí Kraje vyrážejí do míst, kde už na dobré jídlo a pivo není čas. Hostinec U Skákavého poníka v Hůrce nebo Zelený drak v Kraji nejsou jen podniky, kde se dá něco vypít. Jsou to místa zpráv, setkání a prvních náznaků, že za hranicemi známého světa se něco děje.

Hobití pití bychom si asi nejlépe představili jako poctivé venkovské pivo, možná lehčí ale, které se pije po práci, při oslavách i jen tak mezi sousedy. Není to nic okázalého. Spíš pití, které patří ke stolu stejně samozřejmě jako chléb, sýr a dobrá nálada. Vedle piva se ve Středozemi objevuje také víno, slavné je hlavně víno z Dorwinionu, které se dostalo až na dvůr lesních elfů. Právě u elfů má víno jiný význam než u hobitů. Je jemnější, vzácnější, slavnostnější a více spojené s krásou a dlouhověkostí jejich kultury.

Trpaslíci by naopak sotva působili věrohodně s křehkou číší lehkého bílého vína. Jejich svět evokuje silnější piva, tmavší ležáky, medoviny a nápoje, které zahřejí v hlubokých síních pod horami. Tolkien nikdy nedělá z alkoholu hlavní téma, ale přesně ví, že hostina, číše a plný korbel dokážou o národu říct víc než dlouhá přednáška. Ve Středozemi se nepije proto, aby se zapomnělo na svět. Pije se proto, že svět je ještě v pořádku. A když už není, vzpomínka na společný stůl bolí o to víc.

Warhammer 40 000: alkohol na konci lidstva

Jestli je Středozemě o domově, Warhammer 40 000 je o přežívání v galaxii, která už dávno ztratila soucit. I tady se pije, ale úplně jinak. Nápoje Impéria nejsou romantické. Jsou tvrdé, temné, často podezřelé a jejich kvalita závisí na tom, jestli jste šlechtic, inkvizitor, důstojník, nebo jen voják Imperiální gardy někde v zákopu na planetě, jejíž jméno zítra stejně zmizí z map.

Jedním z nejznámějších alkoholických nápojů Impéria je amasec. Často se popisuje jako destilát z hroznů, který může mít podobu luxusního pití pro vyšší vrstvy, ale i levné, hrubé tekutiny, po které by se člověk v našem světě nejspíš dlouho nerozhlížel. Právě na amasecu je krásně vidět sociální rozdíl v Impériu. V rukou šlechtice může připomínat koňak, brandy nebo starší vinný destilát podávaný v těžké sklenici. V rukou vyčerpaného vojáka je to spíš poslední útěcha před dalším útokem.

Vedle amasecu se objevuje sacra, silné pití spojené například s Tanithskými, rotgut jako název, který už sám napovídá, že nepůjde o nic elegantního, nebo Wildsnake z Necromundy, tedy alkohol s hadem uvnitř. To už není kultura degustace, ale kultura přežití. V podzemních úlech, mezi gangy a dělníky, se nepije na aroma, závěr a jemnost. Pije se, protože život je krátký, brutální a málokdo má jistotu, že další směna, hlídka nebo přestřelka nebude poslední.

Samostatnou kapitolou je Fenrisian Ale, spojované se Space Wolves. Tady se dostáváme skoro do mytologie. Nápoj tak silný, že dokáže opít i geneticky upraveného Astartes, je přesně tím druhem přehnané, ale skvěle padnoucí legendy, kterou Warhammer umí. V reálném světě bychom si ho mohli představit jako divokou, extrémně silnou medovinu nebo bylinný destilát z nehostinného severského světa. Ne něco, co si nalijete k nedělnímu obědu. Spíš něco, co se pije z rohu po vítězné bitvě, zatímco venku zuří bouře a někdo u ohně vypráví příběh, který určitě zní lépe po třetím kole.

Warcraft: svět, kde má každý národ vlastní korbel

Warcraft je v pití mnohem barevnější a hravější než Warhammer. Azeroth je svět, kde se bojuje o přežití, ale zároveň je plný festivalů, hostinců, trpasličích pivovarů a podivných nápojů, které dokonale sedí k jednotlivým rasám. Trpaslíci z Dun Morogh mají pivo téměř jako součást identity. Kharanos, Thunderbrew Distillery, Thunder Ale nebo soupeření pivovarnických rodů působí jako fantasy verze staré pivní tradice, jen s větším množstvím vousů, kladiv a hlučných písní.

Trpasličí piva ve Warcraftu by v reálném světě nejspíš připomínala hutnější ale, silnější ležáky nebo tmavá piva s chlebovostí, karamelem a pořádným tělem. Nejsou to nápoje pro křehké popíjení v tichém salonku. Jsou dělané do hlučné hospody, k masu, ohni a stolu, do kterého někdo každou chvíli praští korbelem. Warcraft chápe pivo jako společenský rituál. Není to jen položka v inventáři, ale způsob, jak říct: tady se žije, směje, hádá a zase usmiřuje.

Úplně jiný rozměr přinášejí pandareni. U nich už nejde jen o opíjení nebo hospodskou atmosféru, ale o vaření nápojů jako řemeslo, tradici a téměř filozofii. Pandarenské brew působí jako směs pivovarnictví, bylinkářství a kuchařského umění. Člověk si u nich nepředstaví obyčejné pivo, ale nápoj s kořením, ovocem, čajem, květinami nebo nečekanou kombinací chutí. V jejich kultuře má pití blízko k hostině, pohodě a schopnosti na chvíli zpomalit, i když se kolem svět zase řítí do další války.

Warcraft díky tomu ukazuje alkohol jako součást identity. Trpaslík pije jinak než pandaren, ork jinak než krvavý elf a člověk ze Stormwindu jinak než námořník z Kul Tiras. Každý nápoj je malý kus kultury. A právě proto ten svět funguje. Když vstoupíte do hostince v Azerothu, skoro slyšíte hluk, cítíte kouř, dřevo, pečené jídlo a pivo rozlité po stole. To je přesně ten detail, díky kterému se z herní mapy stává místo, kam se lidé rádi vracejí.

The Elder Scrolls: medovina, víno a tvrdý sever

Ve světě The Elder Scrolls má alkohol silné regionální kořeny. Skyrim by bez medoviny nebyl Skyrimem. Nordové, zasněžené hory, dlouhé síně, ohně, válečníci a medovina tvoří obraz, který je tak silný, že se stal jedním ze symbolů celé hry. Honningbrew Mead a Black-Briar Mead nejsou jen náhodné lahve na stole. Jsou součástí ekonomiky, politiky i každodenního života. Black-Briar Mead navíc krásně ukazuje, že i ve fantasy světě může být značka mocenským nástrojem.

Medovina ve Skyrimu působí jako nápoj, který patří k zemi samotné. Sladký, medový, hřejivý, ale ne nutně jemný. Spíš nápoj pro chladné večery, dlouhé cesty a lidi, kteří nečekají, že život bude pohodlný. V reálném světě by se dala přirovnat k tradiční medovině, možná sušší a silnější, než jak ji známe z vánočních trhů. Skyrim ji ale neukazuje jako roztomilou sladkost. Ukazuje ji jako každodenní pití drsného kraje.

The Elder Scrolls ale nejsou jen Skyrim. V Cyrodiilu narazíme na vína a brandy, v Morrowindu na sujammu, tedy nápoj spojený s dunmerskou kulturou, který působí mnohem exotičtěji a tvrději než nordská medovina. Právě rozmanitost Tamrielu je na tom zajímavá. Každá provincie má jiné klima, jiné suroviny, jinou historii a jiný vztah k pití. Nordové mají medovinu, imperiálové víno a brandy, Dunmeři nápoje, které by na cizince nejspíš působily zvláštně, ostře a trochu nebezpečně.

V tom je The Elder Scrolls mimořádně uvěřitelné. Alkohol tu není jedna univerzální položka, kterou najdete v každé hospodě pod stejným názvem. Je to součást regionů. Když pijete medovinu ve Skyrimu, cítíte sever. Když se objeví cyrodiilské brandy, najednou jste blíž civilizovanému středu říše. A když přijde na sujammu, je jasné, že jste v kultuře, která nechce být jen další variací evropského středověku.

Zaklínač: krčmy, pálenky a víno z Toussaintu

Zaklínač má k alkoholu velmi blízko, protože jeho svět vychází ze střední a východní Evropy, kde hospoda nikdy nebyla jen místem pití. Byla to pošta, soud, tržiště informací, úkryt před deštěm i prostor, kde se během jedné noci mohlo domluvit manželství, vražda nebo zakázka na utopence. Geralt se v krčmách objevuje často a právě tam svět Zaklínače dýchá nejpřirozeněji. Ne v královských sálech, ale mezi opilci, sedláky, žoldáky, kupci a lidmi, kteří mají strach z lesa za vesnicí.

V Zaklínači najdeme pivo, medovinu, víno, trpasličí pití i silný alkohol využívaný při alchymii. Mahakamská medovina nebo mahakamský spirit dobře sedí k představě trpasličí tvrdosti a řemeslné poctivosti. Není těžké si představit, že by takový nápoj byl hutný, silný a trochu drsný, ale zároveň poctivý. Vedle toho stojí obyčejná piva severních království, která patří ke krčmám stejně jako mastné stoly, podezřívavé pohledy a někdo, kdo začne rvačku dřív, než dopije.

Úplně jinou tvář má Toussaint. V datadisku Krev a víno se Zaklínač přesune do kraje, který je postavený na rytířské romantice, slunci, vinicích a dobrém víně. Toussaintská vína jako Est Est nebo další místní odrůdy působí jako záměrný kontrast k bahnu, chudobě a šedi severu. Najednou nejde jen o to přežít noc v krčmě, ale o chuť, původ, vinice, sklepy a společenskou prestiž. Toussaint je v zaklínačském světě skoro vínem definovaný.

Právě Zaklínač krásně ukazuje rozdíl mezi pitím jako každodenní nutností a pitím jako kulturou. Na severu se pije, protože život je těžký. V Toussaintu se pije, protože život má mít styl. Geralt sám je někde mezi tím. Není to člověk, který by se opájel luxusem, ale dobře ví, že láhev umí otevřít dveře, uvolnit jazyk a občas na chvíli přehlušit svět, který je plný nestvůr i bez nich.

Fallout: bourbon po konci světa

Fallout je zvláštní tím, že jeho alkohol není středověký ani mytický. Je to alkohol starého světa, který přežil konec civilizace stejně jako rezavé cedule, automaty, čerpací stanice a reklamní slogany. Bourbon, whiskey, vodka, moonshine, pivo nebo Nuka-Cola Dark nejsou jen nápoje. Jsou to relikty Ameriky, která se sama zničila, ale její značky, zvyky a posedlost spotřebou zůstaly ležet v troskách.

Ve Falloutu se alkohol často používá i herně. Zvedne odvahu, sílu nebo charisma, ale něco si za to vezme. To je pro celý svět Falloutu typické. Každá výhoda má háček. Láhev bourbonu může v pustině pomoct, ale také připomíná, že lidé po válce pořád řeší stejné slabosti jako před ní. Jen místo baru sedí v polorozpadlém domě, kolem nich svítí radiace a venku se potuluje něco, co mělo kdysi možná jen dvě hlavy méně.

Nuka-Cola Dark je v tomhle ohledu dokonalá. Alkoholická verze slavné limonády působí jako absurdní, ale naprosto přesná parodie marketingu. V reálném světě by to byla hotová míchaná limonáda s rumem, jen dotažená do retrofuturistické karikatury. Fallout se alkoholu nesměje přímo. Spíš ukazuje, že i po jaderné apokalypse zůstávají lidé lidmi. Chtějí něco vypít, něco oslavit, něco zapomenout a ideálně u toho najít láhev s ještě čitelnou etiketou.

Na rozdíl od Středozemě nebo Skyrimu není alkohol ve Falloutu symbolem tradice. Je symbolem zbytků. Každá láhev je malý kus minulosti. Někdy vzácný, někdy nebezpečný, někdy směšný. Ale vždycky připomíná, že civilizace nekončí najednou. Ještě dlouho po ní zůstávají sklepy, automaty, bary a lidé, kteří se snaží z trosek vytáhnout aspoň něco, co chutná jako staré časy.

Proč nás fiktivní nápoje tolik baví?

Možná proto, že pití je jedna z nejlidštějších věcí, které do smyšleného světa můžeme zasadit. Draci, démoni, vesmírní mariňáci nebo mutanti jsou působiví, ale teprve obyčejný stůl, korbel, číše nebo láhev udělají svět uvěřitelným. Díky nim víme, jak se v něm žije, nejen jak se v něm bojuje. Co pijí chudí, co pijí šlechtici, co se nalévá při svatbě, co před bitvou a co ve chvíli, kdy už není co ztratit.

Ve Středozemi je pivo vzpomínkou na domov. Ve Warhammeru 40 000 je amasec krátkým únikem z noční můry. Ve Warcraftu je pivo součástí radosti a identity. Ve Skyrimu medovina patří k severu stejně jako sníh a sekera. V Zaklínači alkohol voní po krčmě, víně, bahně i šlechtických vinicích. A ve Falloutu je láhev bourbonu nebo Nuka-Cola Dark malým pozůstatkem světa, který se rozpadl, ale pořád se tváří, že reklama všechno zachrání.

A právě tady se fiktivní světy potkávají s tím naším. I skutečné nápoje mají příběhy, původ, tradici a atmosféru. Některé patří k horám, jiné k moři, další ke klášterům, vinicím, palírnám nebo rodinným recepturám. Možná si nikdy nenalijeme pravý amasec z Impéria ani medovinu z Riftenu, ale můžeme ochutnat nápoje, které v sobě nesou podobnou náladu. Silnou medovinu pro severský večer, poctivé tmavé pivo k trpasličí hostině, elegantní brandy jako z imperiálního salonu nebo víno, které by se neztratilo ani v Toussaintu.

Smyšlené světy nás baví proto, že nejsou úplně cizí. V těch nejlepších poznáváme kus vlastní historie, vlastních chutí a vlastních zvyků. A někdy stačí jediná číše, aby mapa na papíře nebo obrazovce začala působit jako místo, kde by se opravdu dalo žít. Nebo aspoň na chvíli posedět v hostinci a objednat si něco dobrého.