Campari

Campari: Příběh italského bitteru, který změnil svět koktejlů

Málokterý likér poznáte na první pohled tak snadno jako Campari. Výrazně červená barva, typická hořkosladká chuť a pověst nepostradatelné ingredience koktejlu Negroni z něj udělaly jeden ze symbolů italské barové kultury. Jeho historie přitom začala dávno před tím, než se Negroni vůbec objevilo na nápojových lístcích. V roce 1860 vytvořil italský výrobce likérů Gaspare Campari vlastní bylinný bitter, který se postupně prosadil v milánských kavárnách a později také v barech po celém světě.

Campari je však zajímavé nejen samotným nápojem. Významnou část jeho příběhu tvoří rodina Campariových, slavná milánská kavárna, reklamní plakáty vytvořené významnými italskými umělci a neobvyklá malá lahvička CampariSoda. Z původního likérnického podniku postupně vyrostla společnost Campari Group, která dnes vlastní desítky mezinárodně známých značek. Přesto zůstává její nejvýraznější historickou ikonou právě červený bitter, jehož receptura je dodnes obchodním tajemstvím.

Gaspare Campari: Chlapec z venkova, který se vyučil výrobě likérů

Gaspare Campari se narodil v roce 1828 v severoitalské oblasti Piemont. Pocházel z venkovského prostředí a už v mladém věku se začal zajímat o práci s alkoholem, bylinami a dalšími aromatickými surovinami. Podle historických materiálů odešel přibližně ve čtrnácti letech do Turína, kde nastoupil jako učeň do známého podniku Caffè Liquoreria Bass.

Turín byl v té době důležitým centrem severoitalského obchodu a gastronomické kultury. Zdejší kavárny nepředstavovaly pouze místa, kde se podávala káva. Často nabízely také vlastní likéry, vermuty, bylinné nápoje a další speciality, které si jednotlivé podniky připravovaly podle vlastních receptur.

Právě v takovém prostředí získával Gaspare první zkušenosti. Učil se kombinovat alkohol s aromatickými rostlinami, pracovat s cukrem a vytvářet nápoje s rozdílnou intenzitou hořkosti a sladkosti. Pro mladého výrobce likérů šlo o mimořádně užitečnou školu, protože kvalita výsledného produktu závisela především na znalosti surovin a schopnosti správně je kombinovat.

Po několika letech se Gaspare vrátil do oblasti Novary, kde začal budovat vlastní podnikání. Už tehdy měl za sebou rozsáhlé zkušenosti s různými druhy likérů a podle historických pramenů experimentoval s desítkami receptur. Právě z těchto pokusů se později zrodilo slavné Campari.

Rok 1860: Vzniká červený bitter, který se proslaví po celém světě

V roce 1860 vytvořil Gaspare Campari v Novaře nápoj, který se postupně stal základem celé značky. Šlo o bylinný bitter s výraznou červenou barvou, výraznější hořkostí a vyváženou sladkou složkou.

V tehdejší Itálii nebyly hořké bylinné likéry ničím neobvyklým. Existovala celá řada regionálních receptur, které kombinovaly alkohol, aromatické rostliny, kořeny, citrusové slupky a další suroviny. Campari se však postupně podařilo vytvořit vlastní rozpoznatelný chuťový profil.

Nový nápoj byl spojený s dobovou kulturou aperitiva, tedy alkoholického nápoje podávaného před jídlem. Hořké chutě byly v italské gastronomii tradičně oblíbené a často se spojovaly s představou povzbuzení chuti k jídlu. To je však především gastronomická tradice, nikoliv důkaz zvláštních léčebných účinků alkoholického nápoje.

Gaspareho bitter začal získávat zákazníky především díky neobvyklé kombinaci hořkosti, citrusových tónů a sladkosti. Právě tato rovnováha se později ukázala jako mimořádně vhodná také pro přípravu míchaných nápojů.

Značka dnes uvádí, že její základní receptura zůstává věrná původnímu výrobnímu principu z roku 1860. Přesné složení aromatické směsi ale veřejně nezveřejňuje, takže není možné nezávisle potvrdit úplnou totožnost všech ingrediencí během více než 160 let výroby.

Rok 1867: Campari se stěhuje do milánské galerie

Další zásadní krok přišel v roce 1867, kdy se Gaspare Campari rozhodl přesunout své podnikání do Milána. Získal prostory v nově vznikající galerii Galleria Vittorio Emanuele II, která se nachází přímo u slavného náměstí Piazza del Duomo.

Milán byl v té době jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících italských měst. Rostl zde obchod, průmysl i kulturní život a nová galerie měla představovat elegantní místo setkávání vyšších společenských vrstev.

Gaspare zde otevřel Caffè Campari, kavárnu a bar, který se postupně stal oblíbeným podnikem místních obchodníků, umělců i významných návštěvníků města. Vedle kávy a dalších nápojů se zde podával také jeho charakteristický červený bitter.

Právě prostředí kavárny sehrálo důležitou roli při budování značky. Campari nebylo pouze lahví prodávanou v obchodě, ale nápojem, který zákazníci ochutnávali při společenských setkáních. Jeho jméno se tak postupně spojovalo s milánskou kavárenskou kulturou.

V prostorách Caffè Campari se navíc 17. listopadu 1867 narodil Gaspareho syn Davide, který se později stal nejvýznamnější osobností dalšího rozvoje společnosti.

Davide Campari: Muž, který pochopil význam reklamy

Gaspare Campari zemřel v roce 1882 a rodinný podnik postupně přešel na další generaci. Nejvýznamnější úlohu při jeho rozvoji sehrál právě Davide Campari, který měl mimořádný cit pro obchod, prezentaci značky a nové způsoby propagace.

Davide pochopil, že úspěšný likér potřebuje nejen dobrý výrobní základ, ale také výraznou identitu. Campari proto postupně začalo investovat do reklamních plakátů, spolupráce s umělci a vizuálních kampaní, které se výrazně lišily od běžné reklamy na alkoholické nápoje.

Pod jeho vedením se také změnila samotná organizace výroby. Rodinný podnik postupně přestal být závislý na omezených prostorách kavárny a začal se proměňovat ve skutečnou průmyslovou společnost.

Davide Campari navíc cíleně rozšiřoval obchod za hranice Itálie. Díky tomu se původně milánský bitter začal prodávat také na zahraničních trzích a postupně získával mezinárodní pověst.

Rok 1904: Vzniká továrna v Sesto San Giovanni

Rostoucí poptávka postupně překročila možnosti původní výroby v Miláně. V roce 1904 proto společnost otevřela nový výrobní závod v Sesto San Giovanni, průmyslovém městě na severním okraji Milána.

Nová továrna umožnila výrazně rozšířit kapacitu a lépe organizovat výrobu. Pro značku to byl důležitý krok, protože přechod od kavárenské produkce k průmyslovému provozu vyžadoval přesnější kontrolu jednotlivých výrobních kroků.

V roce 1904 už Campari nebylo pouze regionální specialitou. Značka se postupně prosazovala v dalších částech Evropy a potřebovala stabilní výrobní zázemí schopné uspokojit rostoucí poptávku.

Historický areál v Sesto San Giovanni dnes patří k nejdůležitějším místům spojeným s dějinami Campari. Nachází se zde sídlo společnosti Campari Group a také galerie věnovaná historii značky a její reklamní tvorbě.

Camparino in Galleria: Bar, který se stal součástí Milána

V roce 1915 otevřel Davide Campari nový podnik Camparino in Galleria, který navázal na původní kavárnu jeho otce. Nachází se přímo v Galleria Vittorio Emanuele II a dodnes patří mezi historicky nejvýznamnější bary v Miláně.

Camparino se proslavilo především podáváním Campari s perlivou vodou. Výrazný bitter se v takové kombinaci zjemnil, získal osvěžující charakter a dobře odpovídal místní kultuře aperitiva.

Právě jednoduché spojení hořkého likéru a sodové vody se postupně stalo jedním z typických nápojů milánského společenského života. Významnou roli při jeho podávání hrála také sklenice, led a způsob servírování.

Camparino nebylo pouze místem, kde se prodával alkohol. Fungovalo jako společenský podnik, ve kterém se setkávali obchodníci, umělci, novináři a další návštěvníci města. Právě takové prostředí pomohlo vytvořit obraz Campari jako součásti moderního městského životního stylu.

Milano-Torino: Koktejl, ze kterého vyrostla dvě slavná jména

Jedním z historických nápojů spojených s Campari je Milano-Torino, často zkracovaný jako Mi-To. Jeho základ tvoří kombinace červeného bitteru Campari z Milána a sladkého červeného vermutu z Turína.

Právě název odkazuje na dvě severoitalská města, která mají mimořádný význam pro historii aperitivů. Milán je spojený s Campari, zatímco Turín se proslavil výrobou aromatizovaných vín a vermutů.

Samotný koktejl je velmi jednoduchý, ale právě v tom spočívá jeho zajímavost. Hořkost Campari se kombinuje se sladkostí a bylinnými tóny vermutu, takže vzniká výrazně aromatický nápoj.

Milano-Torino se postupně stalo základem dalších koktejlů. Přidáním sodové vody vznikla varianta známá jako Americano a nahrazením sodové vody ginem se postupně prosadilo slavné Negroni.

Právě tato trojice dobře ukazuje, jak výrazný vliv mělo Campari na vývoj klasické barové kultury.

Americano: Proč se italský koktejl jmenuje americký?

Koktejl Americano kombinuje Campari, sladký červený vermut a sodovou vodu. Oproti Milano-Torino tak nabízí lehčí a osvěžující charakter.

Jeho přesný původ i vznik názvu nejsou jednoznačně doložené. Často se uvádí, že název souvisel s popularitou nápoje mezi americkými návštěvníky Itálie. Některé historické výklady jej však spojují také s jinými kulturními a společenskými souvislostmi.

Jisté je, že Americano se během první poloviny 20. století stalo významnou součástí italské barové kultury. Díky sodové vodě působí lehčeji než koktejly založené na výraznějších destilátech, ale zachovává typickou hořkosladkou chuť Campari.

Americano se navíc objevuje také v populární literatuře. V románu Casino Royale od Iana Fleminga z roku 1953 si jej objednává James Bond, který se později stal jednou z nejslavnějších fiktivních postav spojených s koktejlovou kulturou.

Rok 1919: Hrabě Negroni a nápoj, který změnil dějiny koktejlů

Nejslavnějším koktejlem s Campari je bezpochyby Negroni. Jeho vznik se tradičně datuje do roku 1919 a spojuje se jménem italského hraběte Camilla Negroniho.

Podle nejznámějšího příběhu navštívil hrabě bar Caffè Casoni ve Florencii a požádal barmana Fosca Scarselliho, aby mu připravil silnější variantu jeho oblíbeného Americana. Místo sodové vody měl použít gin.

Výsledkem vznikla kombinace Campari, sladkého vermutu a ginu, která se velmi rychle začala spojovat právě se jménem hraběte Negroniho.

Přestože jde o obecně přijímaný historický příběh, jeho přesné detaily nejsou plně doložené dobovými dokumenty. Odborné historické práce upozorňují, že podobné kombinace alkoholu, vermutu a bitterů existovaly už před rokem 1919.

To ovšem nic nemění na významu Negroni v moderní barové kultuře. Koktejl se stal jedním z nejznámějších nápojů světa a jeho základní receptura se používá dodnes.

Právě Negroni zároveň představuje jeden z hlavních důvodů, proč se Campari prosadilo daleko za hranicemi Itálie.

Jak správně namíchat klasické Negroni?

Tradiční Negroni patří mezi nejjednodušší koktejly z hlediska počtu ingrediencí. Jeho základ tvoří tři složky v poměru 1 : 1 : 1: Campari, gin a sladký červený vermut.

Do nízké sklenice s ledem se obvykle nalije 30 ml Campari, 30 ml ginu a 30 ml sladkého vermutu. Nápoj se promíchá a doplní pomerančovou kůrou nebo plátkem pomeranče.

Právě pomeranč má v Negroni důležitou úlohu. Jeho citrusové aroma přirozeně navazuje na hořkosladký charakter Campari a může zvýrazňovat některé bylinné tóny výsledného koktejlu.

Dobré Negroni je založené na rovnováze tří odlišných složek. Gin přináší alkoholovou strukturu a botanické aroma, vermut sladkost a bylinnou komplexnost a Campari výraznou hořkost, která celou kombinaci propojuje.

Právě díky této jednoduchosti vznikly během let desítky variant, které mění jednu z původních ingrediencí a vytvářejí odlišný chuťový charakter.

Negroni Sbagliato: Slavná varianta vzniklá z omylu

Jednou z nejznámějších obměn klasického Negroni je Negroni Sbagliato. Italské slovo sbagliato znamená chybný nebo nepovedený a odkazuje na tradiční příběh jeho vzniku.

Podle rozšířeného vyprávění vznikl tento koktejl v milánském baru Bar Basso v sedmdesátých letech 20. století. Barman Mirko Stocchetto měl omylem použít šumivé víno místo ginu a vytvořit tak lehčí variantu klasického Negroni.

Výsledkem je koktejl kombinující Campari, sladký vermut a Prosecco nebo jiné vhodné suché šumivé víno.

Oproti běžnému Negroni má zpravidla nižší obsah alkoholu a svěžejší charakter. Právě perlení šumivého vína dokáže změnit výsledný dojem, aniž by zmizela typická hořkost Campari.

Boulevardier: Když gin nahradí whisky

Dalším významným koktejlem, jehož součástí je Campari, je Boulevardier. Vznikl ve dvacátých letech 20. století a jeho receptura se objevila v knize Barflies and Cocktails vydané v roce 1927.

Oproti Negroni využívá whisky, nejčastěji bourbon nebo žitnou whiskey. Ta přináší vanilkové, dřevité a kořeněné tóny, které se kombinují s hořkostí Campari a sladkým vermutem.

Výsledný nápoj bývá plnější a výraznější než klasické Negroni. Právě spojení whisky a bitteru může být zajímavé pro zákazníky, kteří už znají tradiční americké koktejly a chtějí vyzkoušet něco odlišného.

Historie Boulevardieru navíc připomíná, že Campari se už na začátku 20. století používalo daleko za hranicemi Itálie a stávalo se běžnou součástí mezinárodní koktejlové kultury.

Campari a umění: Reklama jako součást italské kultury

Jednou z nejvýraznějších zvláštností Campari je jeho dlouhodobé propojení s uměním. Zatímco mnoho alkoholických značek se na začátku 20. století soustředilo především na běžnou textovou reklamu, Campari začalo spolupracovat s významnými výtvarníky a designéry.

Právě Davide Campari pochopil, že kvalitní reklamní plakát může fungovat nejen jako obchodní sdělení, ale také jako samostatné umělecké dílo. Značka proto postupně oslovovala umělce, jejichž styl odpovídal současným výtvarným trendům.

Mezi nejvýznamnější patřili například Leonetto Cappiello, Marcello Dudovich, Fortunato Depero, Marcello Nizzoli nebo Bruno Munari.

Každý z nich přinesl trochu jiný výtvarný jazyk. Některé plakáty pracovaly s elegantní figurální kresbou, jiné s výraznou geometrií, jednoduchými barvami nebo experimentální typografií.

Právě díky tomu má Campari mimořádně bohatou historii reklamní tvorby, která dnes představuje důležitou součást italského grafického designu.

Leonetto Cappiello: Skřítek ukrytý v pomerančové kůře

Jedním z nejslavnějších reklamních motivů Campari je plakát vytvořený italsko-francouzským výtvarníkem Leonетtem Cappiellem. Ten v roce 1921 navrhl postavu označovanou jako Spiritello, tedy malý skřítek nebo duch.

Na plakátu se objevuje výrazná postava obklopená dlouhou pomerančovou kůrou, která vytváří dynamický spirálovitý tvar. Právě pomeranč odkazuje na citrusový charakter Campari a současně poskytuje velmi výrazný vizuální motiv.

Cappiello patřil mezi významné autory moderní reklamní grafiky. Jeho práce často využívaly jednoduché kompozice, silné barevné kontrasty a snadno zapamatovatelné postavy.

Právě díky těmto vlastnostem se Spiritello stalo jedním z nejznámějších historických symbolů Campari. Motiv dodnes patří mezi často reprodukované příklady italské plakátové tvorby první poloviny 20. století.

Fortunato Depero: Futurista, který navrhl slavnou lahvičku

Další zásadní osobností byl Fortunato Depero, představitel italského futurismu. Tento umělecký směr zdůrazňoval moderní technologie, pohyb, energii a nové formy výtvarného vyjádření.

Depero začal s Campari spolupracovat ve dvacátých letech 20. století a vytvořil celou řadu reklamních návrhů. Jeho práce využívaly výrazné geometrické tvary, stylizované postavy a dynamické kompozice.

Nejznámějším výsledkem této spolupráce se stala charakteristická lahvička CampariSoda, která byla uvedena na trh v roce 1932.

Na rozdíl od běžných nápojových lahví získala jednoduchý kuželovitý tvar s výrazným žebrováním. Neměla klasickou papírovou etiketu a její identita byla založená především na samotném tvaru skla.

Právě díky tomu se stala jedním z nejznámějších příkladů průmyslového designu spojeného s alkoholickými nápoji.

Rok 1932: CampariSoda mění způsob pití aperitiva

V roce 1932 představil Davide Campari produkt, který výrazně změnil způsob podávání klasického bitteru. Vzniklo CampariSoda, tedy předem namíchaná kombinace Campari a perlivé vody připravená k okamžité konzumaci.

Inspirací byl způsob, jakým se Campari podávalo v milánském baru Camparino. Zákazníci zde běžně pili bitter s přídavkem sodové vody, což vytvářelo svěží a osvěžující aperitiv.

Davide se rozhodl tuto kombinaci převést do samostatného baleného výrobku. Díky tomu si zákazníci mohli dopřát podobný nápoj také mimo tradiční barové prostředí.

CampariSoda se prodávalo v malé lahvičce o objemu přibližně 98 ml s obsahem alkoholu 10 %. Její charakteristický kuželovitý tvar navrhl Fortunato Depero.

Právě spojení jednoduchého produktu a mimořádně výrazného designu se ukázalo jako velmi úspěšné. CampariSoda se postupně stalo samostatnou ikonou italské kultury aperitiva.

Jak Campari získává svou výraznou červenou barvu?

Jedním z nejvýraznějších poznávacích znaků Campari je jeho sytě červená barva. Ta se stala natolik důležitou součástí identity značky, že se objevuje také v jejích reklamních kampaních a dlouhodobém sloganu Red Passion.

Historicky se k barvení Campari používalo barvivo získávané z červce nopálového, známé jako košenila nebo karmín. Jde o přírodní červené barvivo vyráběné z drobného hmyzu, který žije zejména na některých druzích opuncií.

Karmín měl dlouhou historii použití nejen v potravinářství, ale také při barvení textilií a výrobě kosmetiky. Právě jeho výrazný odstín byl pro výrobu červených likérů velmi zajímavý.

V průběhu moderní výroby však Campari přešlo na jiné způsoby barvení. Historické používání karmínu proto nelze automaticky považovat za potvrzení jeho přítomnosti v současném výrobku.

Konkrétní použitá barviva se navíc mohou lišit podle země prodeje a příslušné produktové specifikace. Při uvádění složení na e-shopu je proto důležité vycházet z aktuální etikety konkrétní lahve, nikoliv z historických informací o značce.

Tajná receptura: Co se vlastně skrývá uvnitř Campari?

Campari patří mezi bylinné bittery, jejichž výsledný charakter vzniká kombinací alkoholu, rostlinných aromatických složek, cukru a dalších ingrediencí.

Výrobce dlouhodobě uvádí, že původní receptura z roku 1860 zůstává tajná. Přesný seznam použitých bylin, kořenů a aromatických surovin proto není veřejně dostupný.

Mezi často zmiňované chuťové složky patří citrusová kůra, hořké rostlinné tóny a aromatické byliny. To však neznamená, že lze podle degustačního dojmu bezpečně určit všechny skutečně použité ingredience.

Právě hořkost představuje nejdůležitější vlastnost Campari. Není ovšem jednoduchá nebo jednostranná. Ve výsledné chuti se kombinuje s citrusovými tóny, jemnější bylinnou aromatikou a sladkou složkou, která pomáhá celkový projev vyvažovat.

Campari tak představuje zajímavý příklad nápoje, jehož přesná výrobní receptura zůstává obchodním tajemstvím, ale výsledná chuť je velmi dobře rozpoznatelná.

Je Campari bylinný, nebo ovocný likér?

Při zařazování Campari do produktových kategorií může vzniknout otázka, zda jde o bylinný, nebo ovocný likér. Jeho chuť totiž obsahuje výrazné citrusové tóny, které mohou připomínat pomeranče nebo grapefruit.

Správnější je však označení hořký bylinný likér neboli bitter. Campari je totiž založené na kombinaci hořkých a aromatických rostlinných složek, zatímco citrusy tvoří pouze jednu část výsledného chuťového profilu.

Nejde tedy o klasický ovocný likér, jehož hlavní charakter vzniká například z malin, třešní nebo pomerančové šťávy.

V obchodní nabídce může být Campari zařazeno také do kategorie aperitivů, protože jeho tradiční použití je spojeno především s podáváním před jídlem.

Právě kombinace těchto dvou označení nejlépe vystihuje jeho charakter: Campari je italský hořký bylinný aperitiv.

Campari vs. Aperol: Dva aperitivy, které chutnají úplně jinak

Campari bývá často porovnáváno s Aperolem, protože oba produkty pocházejí z Itálie, mají výraznou barvu a používají se při přípravě aperitivních koktejlů. Jejich chuťový charakter je však poměrně odlišný.

Campari má intenzivní červenou barvu, výraznější hořkost a obvykle také vyšší obsah alkoholu. V mnoha evropských zemích se prodává s 25 % alkoholu, ale na jednotlivých trzích se tento údaj může lišit.

Aperol má jasně oranžovou barvu, nižší obsah alkoholu a jemnější hořkosladký charakter. Jeho chuť je výrazněji orientovaná na pomerančovou kůru a další citrusové tóny.

Aperol vznikl až v roce 1919 v Padově díky bratrům Barbieriovým. Dnes však obě značky patří stejné nápojové skupině, protože společnost Campari Group získala Aperol v roce 2003.

Právě rozdílná intenzita hořkosti je při výběru zásadní. Zákazníci, kteří mají rádi výraznější bylinné aperitivy, mohou dávat přednost Campari. Ti, kteří vyhledávají jemnější a sladší chuť, často volí Aperol.

Campari Spritz: Výrazně hořčí alternativa k Aperol Spritz

Jedním z jednoduchých způsobů podávání je Campari Spritz. Jde o aperitivní koktejl, který kombinuje Campari, Prosecco a sodovou vodu.

Základní princip je podobný jako u Aperol Spritz, ale výsledný charakter se výrazně liší. Campari přináší intenzivnější hořkost, výraznější bylinné tóny a tmavší červenou barvu.

Právě proto může Campari Spritz zaujmout zákazníky, kteří považují klasický Aperol Spritz za příliš sladký nebo méně výrazný.

Nápoj se obvykle podává ve větší sklenici s ledem a plátkem pomeranče. Právě pomerančová složka se dobře kombinuje s aromatickým profilem Campari.

Campari Group: Z jedné lahve k desítkám světových značek

Původní rodinný podnik se během 20. století postupně proměnil ve významnou nápojovou společnost. Zásadní rozvoj přišel zejména od devadesátých let, kdy začala skupina nakupovat další výrobce alkoholických nápojů.

V roce 1995 uskutečnila první významnou akvizici, kterou zahájila dlouhodobou strategii rozšiřování portfolia.

V roce 1999 získala značku Cinzano, známou především díky výrobě italského vermutu. Další významné rozšíření přišlo v roce 2003, kdy do skupiny vstoupil Aperol.

V roce 2006 Campari Group koupila skotskou whisky Glen Grant a v roce 2009 americký bourbon Wild Turkey. Následovaly další akvizice, které postupně rozšiřovaly působení společnosti do různých kategorií alkoholu.

Campari Group dnes vlastní více než padesát značek a její výrobky se prodávají přibližně ve 190 zemích světa.

Přestože je současné portfolio velmi rozsáhlé, právě původní červený bitter zůstává hlavním historickým symbolem skupiny.

Galleria Campari: Muzeum slavné italské reklamy

V roce 2010, kdy Campari slavilo 150 let od založení, otevřela společnost galerii věnovanou vlastní historii a reklamní tvorbě.

Galleria Campari se nachází v Sesto San Giovanni v areálu někdejšího výrobního závodu. Právě zde mohou návštěvníci poznat vývoj značky prostřednictvím historických plakátů, obalů, fotografií a audiovizuálních materiálů.

Galerie připomíná spolupráci s významnými výtvarníky a představuje také vývoj reklamních kampaní během 20. století.

Právě reklamní tvorba má pro Campari mimořádný význam. Značka totiž dokázala propojit vlastní obchodní identitu s několika významnými směry moderního umění.

Dnes tak některé historické plakáty Campari nepředstavují pouze reklamní materiály, ale také ceněné ukázky grafického designu.

Federico Fellini a filmová reklama

Vedle výtvarného umění spolupracovalo Campari také s významnými osobnostmi filmu. Jedním z nejzajímavějších příkladů je slavný italský režisér Federico Fellini.

V roce 1984 natočil Fellini televizní reklamu na Campari. Šlo o pozoruhodnou spolupráci, protože Fellini patřil mezi nejvýznamnější evropské filmové tvůrce druhé poloviny 20. století.

Reklamní film využíval jeho charakteristický surrealistický a vizuálně výrazný styl. Campari se tak opět rozhodlo spojit svůj produkt s uměleckou osobností, jejíž tvorba přesahovala běžnou komerční reklamu.

Právě podobné projekty pomohly vytvořit dlouhodobý obraz Campari jako značky spojené s kreativitou, moderním designem a italskou kulturou.

Campari Calendar a slavné osobnosti

Na začátku nového tisíciletí představilo Campari další významný reklamní projekt: Campari Calendar.

První vydání vzniklo v roce 2001 a během dalších let se na jeho stránkách objevily známé herečky, modelky a další osobnosti světové kultury.

Mezi nejznámější patřily například Eva Mendes, Jessica Alba, Salma Hayek, Penélope Cruz nebo Kate Hudson. Jednotlivá vydání často pracovala s výraznou fotografickou stylizací a příběhem, který se odvíjel od určitého tématu.

V roce 2017 se koncept dále proměnil prostřednictvím projektu Red Diaries, který místo tradičního kalendáře začal využívat krátké filmové příběhy.

Právě tento vývoj ukazuje, jak značka postupně přecházela od klasických reklamních plakátů přes fotografii až k moderní filmové komunikaci.

Negroni Week: Koktejl, který pomáhá dobročinným projektům

Významnou součástí současné identity Campari je také Negroni Week, mezinárodní iniciativa, která spojuje oslavu slavného koktejlu s podporou dobročinných projektů.

Projekt vznikl v roce 2013 ve spolupráci magazínu Imbibe a barů, které se rozhodly během vybraného týdne věnovat část výnosů z Negroni na dobročinné účely.

Postupně se připojovaly další podniky a akce se rozšířila do mnoha zemí světa. Campari se stalo jejím významným partnerem právě díky historickému spojení s tímto koktejlem.

Negroni Week dnes představuje nejen gastronomickou událost, ale také příklad toho, jak může známý koktejl spojovat barmanskou komunitu a podporu vybraných společenských projektů.

Čím se Campari odlišuje od ostatních bylinných likérů?

Největší zvláštností Campari je jeho schopnost nabídnout výraznou hořkost, aniž by ztratilo rovnováhu se sladkostí a citrusovými tóny. Právě tento charakter z něj udělal důležitou ingredienci klasických koktejlů.

Další významnou vlastností je jeho dlouhá historie. Campari vzniklo už v roce 1860 a během více než století a půl se z regionálního italského bitteru stalo jedno z nejznámějších jmen světové barové kultury.

Velmi důležitá je také spolupráce s umělci. Jen málokterá alkoholická značka má tak rozsáhlou a historicky významnou sbírku reklamních plakátů a designových projektů.

Právě proto nelze Campari vnímat pouze jako další bylinný likér. Je také součástí italské gastronomické historie, moderního výtvarného umění a vývoje klasických koktejlů.

Campari: Červený bitter, který přežil více než 160 let

Příběh Campari začal v roce 1860, kdy Gaspare Campari vytvořil vlastní hořkosladký bylinný nápoj. O sedm let později otevřel slavnou kavárnu v milánské Galleria Vittorio Emanuele II, kde se Campari postupně stalo součástí místní společenské kultury.

Skutečný rozvoj značky přišel za jeho syna Davida, který vybudoval nový výrobní závod, rozšířil zahraniční prodej a začal intenzivně spolupracovat s významnými umělci. Právě díky němu vznikly některé z nejslavnějších reklamních plakátů a také ikonická lahvička CampariSoda.

Ve 20. století se Campari stalo nepostradatelnou součástí koktejlů Americano a Negroni, které dnes patří mezi klasiku světové barové kultury. Z původního likérnického podniku mezitím vyrostla mezinárodní nápojová skupina vlastnící desítky známých značek.

Přes všechny změny však zůstává Campari především výrazně červeným hořkosladkým bitterem, jehož charakter je okamžitě rozpoznatelný. Jeho příběh ukazuje, že někdy může jediný nápoj změnit nejen historii jedné společnosti, ale také způsob, jakým se připravují koktejly po celém světě.