Když lidé hledají, jak chutná whisky nebo rum, ve skutečnosti nehledají popis chutí. Hledají jistotu, že si vyberou láhev, která jim bude sedět. Rozdíl mezi tím, jestli si alkohol užijí, nebo jim nebude chutnat, totiž většinou není v ceně ani značce. Je v tom, že se netrefí chuť. A právě tady dělá většina lidí chybu – vybírají podle názvu, doporučení nebo ceny, místo aby vybírali podle toho, co od chuti skutečně očekávají.
Whisky ani rum přitom nejsou jednorozměrné. Neexistuje něco jako „chuť whisky“ nebo „chuť rumu“. Existují celé škály chutí, které se pohybují od sladkých a jemných tónů až po suché, výrazné nebo kouřové varianty. Jakmile se v tom člověk zorientuje, přestane kupovat naslepo a začne vybírat mnohem jistěji.
U whisky se chuť nejčastěji pohybuje mezi třemi základními směry. Na jedné straně stojí jemné a sladší whisky, které jsou hladké, přístupné a často ideální pro začátečníky nebo pro ty, kteří nechtějí nic agresivního. V jejich chuti se objevuje vanilka, med, karamel nebo lehké ovocné tóny. Typickým příkladem takového stylu je Glenlivet 18 Y.O., který je elegantní a ovocný, nebo Glenmorangie 18 Y.O., který působí velmi jemně a uhlazeně. Podobně funguje i Tullamore Dew 14 Y.O., který je často vstupní branou pro ty, kdo chtějí whisky pochopit bez zbytečného šoku.
Uprostřed spektra se nachází vyvážené whisky, kde se sladkost postupně míchá s kořením, dřevem a hlubšími tóny. To je oblast, kde whisky začíná být zajímavější, aniž by byla extrémní. Objevují se zde chutě jako skořice, ořechy, sušené ovoce nebo lehká hořkost z dubového sudu. Sem patří například Macallan 12 Y.O. Double Oak, který kombinuje sladkost se dřevem, nebo Glenmorangie Quinta Ruban 14 Y.O., kde se přidává čokoláda a tmavší ovocné tóny. Zajímavým příkladem je i Old Pulteney 12 Y.O., který má lehce slaný charakter a působí jinak než většina klasických whisky.
Na opačné straně pak stojí výrazné, často kouřové whisky, které jsou pro někoho láska na první ochutnání a pro jiného absolutní konec. Typické jsou pro ně tóny kouře, rašeliny, soli a někdy až medicinální charakter. Právě tady se nachází legendy jako Lagavulin 16 Y.O., který je hluboký, těžký a intenzivní, nebo Caol Ila 12 Y.O., která je o něco lehčí, ale stále jasně kouřová. Kompromisem mezi těmito světy může být Jura Superstition, který kombinuje jemnost s lehkým kouřem. Pokud whisky někomu nechutná, velmi často je to proto, že začal právě u tohoto stylu, aniž by věděl, co ho čeká. Zajímá vás, jak vybrat whisky jako dárek?
Rum má podobně široké spektrum chutí, ale místo kouře se zde řeší především míra sladkosti a charakter destilátu. Na jedné straně stojí sladké rumy, které jsou pro mnoho lidí vstupní branou. Jsou hladké, příjemné a často působí téměř dezertně. V jejich chuti dominuje vanilka, karamel, čokoláda nebo tropické ovoce. Typickým zástupcem je Diplomatico Reserva Exclusiva, který patří mezi nejpopulárnější sladké rumy vůbec, nebo Bumbu Original, který je výrazně sladký a velmi snadno pitelný. Podobně funguje i Don Papa Baroko, který staví na líbivém, sladkém profilu.
Jakmile sladkost ustupuje, dostává se rum do vyváženější oblasti, kde začíná být zajímavější a komplexnější. Objevují se tóny dřeva, koření, sušeného ovoce nebo lehkého tabáku. Typickým příkladem je Zacapa Edicion Negra, který kombinuje sladkost s hloubkou, nebo Dos Maderas 5+5, kde je cítit vliv sudu a sherry. Zajímavou variantou je i Santos Dumont X.O., který pracuje s bohatšími, vrstevnatými chutěmi.
Na opačné straně spektra pak stojí sušší rumy, které bývají autentičtější a méně „líbivé“ na první ochutnání, ale o to zajímavější dlouhodobě. Tady se více projevuje samotná destilace, původ a práce se sudem. Typickým zástupcem je Doorly’s 12 Y.O., který patří mezi poctivé, méně doslazované rumy, nebo Angostura No.1 Oloroso Sherry Cask, který je sušší, elegantní a výrazně ovlivněný sudem po sherry. Tyto rumy jsou pak ideální na pomalé popíjení.
Nejčastější chyba při výběru je, že lidé řeší kategorii místo chuti. Rozhodují se mezi rumem a whisky, ale už neřeší, jestli chtějí něco sladkého, jemného nebo výrazného. Přitom právě tohle je klíčové. Někdo, kdo má rád sladké a hladké chutě, si mnohem spíš oblíbí jemnou whisky nebo sladší rum než silně kouřovou variantu. A naopak člověk, který hledá výrazný zážitek, bude zklamaný z příliš jemného a uhlazeného stylu.
Jakmile se výběr začne řídit chutí, a ne názvem nebo cenou, všechno začne dávat větší smysl. Láhev přestane být náhodou a začne být vědomou volbou. A přesně v tu chvíli se z obyčejného pití stává zážitek, ke kterému se má smysl vracet.