Ramazzotti: Od milánské bylinkářské dílny ke světově známému amaru

Itálie je zemí, kde mají bylinné likéry mimořádně dlouhou tradici. Jedním z nejslavnějších je Ramazzotti, tmavý hořkosladký nápoj, jehož historie začala už v roce 1815 v Miláně. Tehdy čtyřiadvacetiletý bylinkář a lékárník Ausano Ramazzotti vytvořil vlastní recepturu kombinující 33 druhů bylin, koření, květů a ovocných složek. Původně šlo o nápoj určený především zákazníkům malé bylinkářské dílny, během několika desetiletí se však proměnil v jeden z nejznámějších italských bitterů.

Ramazzotti přežilo politické převraty, dvě světové války i zničení původní továrny. Během své historie se spojilo se slavnými italskými reklamními umělci a v osmdesátých letech se díky kampani Milano da bere stalo symbolem moderního Milána. Dnes patří francouzské nápojové skupině Pernod Ricard a kromě klasického Amara nabízí také sambucu, květinové aperitivy, limoncello a další likéry. Jeho největší zvláštností však zůstává původní receptura, která je podle výrobce dodnes uchovávaná jako obchodní tajemství.

Ausano Ramazzotti: Bylinkář, který chtěl vytvořit vlastní likér

Ausano Ramazzotti se narodil v roce 1791 v severoitalském Saronnu. Pocházel z rodiny s kořeny v oblasti Boloně a už v mladém věku se začal věnovat bylinkářství a lékárnickému řemeslu. Postupně získal zkušenosti s různými léčivými rostlinami, kořením a alkoholovými výluhy, které byly na začátku 19. století běžnou součástí tehdejšího lékárenství.

Ve čtyřiadvaceti letech už provozoval v Miláně malý obchod s bylinami, vínem a lihovinami. Součástí obchodu byla také jednoduchá dílna, ve které mohl experimentovat s různými recepturami. Právě zde postupně vznikal nápoj, který později proslavil jeho jméno.

Tehdejší Evropa byla významným trhem s kořením a aromatickými rostlinami. Obchodníci dováželi suroviny z Asie, Afriky i amerického kontinentu. Některé byly velmi drahé a jejich dostupnost ovlivňovaly války i politické události. Ausano Ramazzotti proto musel dobře znát nejen samotné rostliny, ale také možnosti jejich získávání a kombinování.

Jeho cílem nebylo vytvořit co nejhořčí bylinný přípravek. Naopak hledal směs, ve které bude výrazná rostlinná hořkost doplněná příjemnou sladkostí, kořením a citrusovou svěžestí. Právě tato myšlenka se stala základem charakteristické chuti Ramazzotti.

Rok 1815: Vzniká Amaro Felsina Ramazzotti

Za oficiální rok založení značky se považuje 1815. Ausano Ramazzotti tehdy dokončil vlastní recepturu bylinného likéru, který původně prodával pod názvem Amaro Felsina Ramazzotti.

Označení Felsina odkazovalo na starobylé jméno Boloně, se kterou byly spojené rodinné kořeny zakladatele. Samotná výroba však probíhala v Miláně. Právě proto je Ramazzotti historicky považováno za milánský likér.

Receptura obsahovala 33 aromatických složek. Mezi výrobcem veřejně zmiňované ingredience patří pomerančová kůra, hořec, rebarbora, kurkuma nebo rozmarýn. Další složky se však používají v neveřejných poměrech a kompletní receptura zůstává obchodním tajemstvím.

Výsledný nápoj měl tmavou barvu, výraznou bylinnou vůni a hořkosladkou chuť. Právě díky kombinaci těchto vlastností se postupně začal prosazovat mezi milánskými zákazníky.

Je zajímavé, že rok 1815 představuje také významný mezník evropských dějin. Právě tehdy skončily napoleonské války a evropské mocnosti dokončovaly nové uspořádání kontinentu. Itálie ještě nebyla jednotným státem a Milán patřil pod rakouskou nadvládu. Ramazzotti tak vzniklo v úplně jiném politickém prostředí, než jaké známe z dnešní Itálie.

Co vlastně znamená italské slovo amaro?

Italské slovo amaro znamená hořký. V nápojovém průmyslu označuje širokou skupinu bylinných likérů, jejichž chuť vzniká kombinací alkoholu, aromatických rostlin, koření a sladících složek.

Amaro není jediný přesně vymezený chuťový styl. Některé produkty jsou poměrně sladké a jemné, jiné naopak velmi hořké, výrazně kořenité nebo mentolové. Rozdíly vznikají především použitými surovinami a jejich poměrem.

V Itálii mají tyto nápoje dlouhou tradici především jako digestivy, tedy alkoholické nápoje podávané po jídle. Historicky se jim často připisovaly účinky podporující trávení, což souviselo s dobovým využíváním bylinných přípravků.

Je však důležité připomenout, že tradiční podávání po jídle není důkazem léčebných účinků alkoholu. Současné amaro je především gastronomickou specialitou, která nabízí výraznou bylinnou chuť a široké možnosti servírování.

Právě Ramazzotti patří mezi známé představitele jemnějšího, sladšího a citrusově orientovaného stylu italského amara.

33 bylin a koření: Tajemství původní receptury

Základem Amaro Ramazzotti je směs 33 bylin, koření, květů a ovocných složek. Výrobce uvádí, že původní receptura vychází z postupu Ausana Ramazzottiho z roku 1815 a její přesné složení se nadále uchovává jako obchodní tajemství.

Mezi známé složky patří například hořec, rebarbora, pomerančová kůra, kurkuma a rozmarýn. V aromatickém profilu mají jednotlivé rostliny odlišné úlohy.

Hořec patří mezi tradiční hořké rostliny používané v evropských bylinných likérech. Jeho kořen obsahuje výrazně hořké látky, které mohou vytvořit dlouhý a intenzivní chuťový základ.

Rebarbora přináší další hořké a zemité tóny. V likérnictví se obvykle využívají její kořenové části, které mají odlišné vlastnosti než známé jedlé řapíky používané v kuchyni.

Pomerančová kůra přidává citrusovou aromatiku, která pomáhá vyvažovat výraznější bylinnou hořkost. Vedle sladších pomerančových tónů se mohou projevovat také jemnější hořké složky pocházející z kůry.

Kurkuma a rozmarýn pak představují další příklady aromatických rostlin, které mohou doplňovat kořenitý a bylinný charakter.

Právě jejich správné propojení je při výrobě důležitější než samotný počet ingrediencí. Třiatřicet složek totiž automaticky nezaručuje komplexní chuť. Rozhodující jsou jejich vlastnosti, poměry a způsob zpracování.

Proč Ramazzotti nebylo založené na víně?

Jednou z historických zvláštností Ramazzotti je skutečnost, že jeho receptura nevznikla na základě vína. Právě tím se odlišovala od části tehdejších italských aperitivů a aromatizovaných vín.

Ve stejné době se v severní Itálii rozvíjela také výroba vermutů, především v okolí Turína. Jejich základem bylo víno, které se aromatizovalo bylinami, kořením a dalšími složkami.

Ramazzotti naproti tomu využívalo alkoholický základ, ve kterém byly zpracovávány aromatické rostlinné suroviny. Výsledný nápoj tak představoval jinou kategorii než klasický vermut.

Výrobce dnes tento rozdíl zdůrazňuje jako jednu z historických předností značky a označuje původní Amaro Ramazzotti za průkopníka italského amara bez vinného základu.

Takové tvrzení je vhodné chápat především v kontextu vlastní historie značky. Neznamená to, že by před rokem 1815 nikde v Itálii neexistovaly jiné bylinné alkoholické nápoje. Tradice hořkých bylinných přípravků je totiž výrazně starší.

Rok 1848: Ausano otevírá vlastní bar v Miláně

První velký obchodní úspěch přišel v roce 1848. Ausano Ramazzotti tehdy otevřel vlastní bar v centru Milána, kde začal svůj bylinný likér nabízet přímo hostům.

Historické materiály značky uvádějí podnik nedaleko milánského dómu, ve Via Santa Margherita. Biografické prameny zmiňují také vazby na Via Canonica a okolí divadla La Scala. Přestože se přesné popisy historické adresy v jednotlivých zdrojích liší, samotné otevření baru v roce 1848 je dobře doložené.

Právě vlastní bar představoval pro výrobce velkou výhodu. Zákazníci nemuseli kupovat celou lahev, aby nápoj poznali. Mohli si objednat jedinou porci a sami posoudit jeho chuť.

Milánské kavárny a bary byly zároveň významnými společenskými centry. Setkávali se zde obchodníci, novináři, umělci i představitelé vyšších společenských vrstev. Právě v takovém prostředí se pověst Ramazzotti postupně šířila.

Likér se podával samostatně, v kombinaci s kávou nebo jako aperitiv a digestiv. Z původního výrobku malé bylinkářské dílny se tak postupně stávala známá milánská specialita.

Rok 1866: Po smrti zakladatele přichází další generace

Ausano Ramazzotti zemřel v roce 1866 ve věku 75 let. V té době už jeho podnik fungoval více než půl století a původní bylinný likér získal stabilní zákaznickou základnu.

Vedení společnosti převzal jeho syn Giuseppe Ramazzotti, který pokračoval v rozvoji rodinné výroby. Po jeho smrti se do podnikání zapojili další členové rodiny.

Dne 6. listopadu 1872 založili bratři Enrico, Carlo, Ausano a Antonio společnost Fratelli Ramazzotti, tedy Bratři Ramazzottiovi.

Právě tato organizační změna pomohla převést podnikání do podoby větší výrobní společnosti. Zatímco původní Ausanův podnik vyrůstal z osobních zkušeností jediného bylinkáře, nová generace musela řešit širší obchodní síť, zaměstnance a rostoucí objemy výroby.

V roce 1874 už měla společnost více než sto zaměstnanců a vybudovala větší výrobní zázemí ve Via Canonica v Miláně.

Od Milána do Ameriky: Ramazzotti následuje italské vystěhovalce

Ve druhé polovině 19. století začalo Ramazzotti výrazněji pronikat také mimo Itálii. Rodinná společnost rozšiřovala prodej do dalších evropských zemí a postupně také za Atlantik.

Důležitou roli sehrála italská emigrace. Miliony Italů odcházely do Spojených států, Argentiny a dalších zemí, kde hledaly nové pracovní a životní příležitosti.

Spolu s nimi se do zahraničí dostávaly také italské gastronomické tradice. Mezi ně patřilo víno, káva, těstoviny, tradiční potraviny a právě bylinné likéry.

Ramazzotti se tak postupně začalo objevovat v italských komunitách v zahraničí. Zákazníkům připomínalo známé chutě domova a zároveň představovalo italskou gastronomii lidem, kteří ji do té doby příliš neznali.

Právě emigrace pomohla značce vybudovat mezinárodní obchodní základ ještě před nástupem moderních reklamních kampaní.

Guido Ramazzotti: Muž, který pochopil sílu reklamy

Ve 20. století sehrál zásadní roli v rozvoji společnosti Guido Ramazzotti, narozený v roce 1917. Patřil k páté generaci rodiny a už od mládí se zapojoval do fungování podniku.

Do společnosti nastoupil v roce 1934 a postupně získával zkušenosti pod vedením zkušených zaměstnanců. V roce 1938 se stal generálním ředitelem a začal výrazněji prosazovat modernější způsob řízení i propagace značky.

Právě Guido pochopil význam reklamních plakátů a spolupráce s výtvarnými umělci. Jeho cílem nebylo pouze připomínat zákazníkům existenci likéru, ale také spojit Ramazzotti s moderním společenským životem.

Značka proto začala využívat výrazné barevné ilustrace, jednoduché slogany a grafické motivy, které se dobře zapamatovaly.

Právě díky tomu patří historická reklama Ramazzotti mezi zajímavé příklady italského grafického designu první poloviny 20. století.

Rok 1934: Slavný slogan Un Ramazzotti va sempre bene

Jedním z nejznámějších historických reklamních sloganů značky se stal výraz Un Ramazzotti va sempre bene, který lze volně přeložit jako „Ramazzotti se vždycky hodí“.

Slogan vznikl v roce 1934 a během dalších let se objevil na celé řadě reklamních plakátů.

Významnou roli při jeho vizuální prezentaci sehrál grafik Enzo Forlivesi Montanari, známý pod jménem Araca. Pro reklamní kampaň z roku 1935 vytvořil stylizovanou ruku držící lahev Amaro Ramazzotti.

Vedle něj se značkou spolupracovali také Federico Seneca, Marcello Dudovich, Leonetto Cappiello, Gino Boccasile a další významní ilustrátoři.

Právě tato spolupráce umožnila vytvářet reklamy, které byly velmi dobře rozpoznatelné. Jednoduchý slogan doplněný výrazným obrazem dokázal fungovat i v době, kdy neexistovala televize ani internet.

Dobové reklamní materiály často spojovaly bylinné likéry s představou povzbuzení organismu. Z dnešního pohledu však taková tvrzení nelze považovat za lékařsky prokázané účinky alkoholického nápoje.

Druhá světová válka: Zničená továrna a přerušená výroba

Jednou z nejtěžších kapitol historie byla druhá světová válka. Už během jejích prvních let začala společnost pociťovat problémy se získáváním surovin a exportem.

Zásadní omezení nastalo v roce 1942, kdy musela kvůli nedostatku přidělovaného alkoholu a cukru dočasně přerušit výrobu.

Ještě vážnější událost přišla v srpnu 1943, kdy byl výrobní závod ve Via Canonica zasažen spojeneckým bombardováním Milána. Továrna utrpěla rozsáhlé škody a výroba se zastavila.

Pro rodinnou společnost šlo o mimořádně náročnou situaci. Přišla nejen o výrobní zázemí, ale také o část obchodních možností, které během předchozích desetiletí budovala.

Guido Ramazzotti a další členové vedení se však rozhodli podnik obnovit. Po skončení války začala postupná rekonstrukce a značka se znovu vracela na domácí i zahraniční trhy.

Poválečný růst: Miliony lahví a nová továrna

Po druhé světové válce se italské hospodářství postupně obnovovalo a s rostoucí životní úrovní se zvyšovala také poptávka po spotřebním zboží a alkoholických nápojích.

Ramazzotti této situace dokázalo využít. Ve druhé polovině padesátých let už společnost prodávala přibližně tři miliony lahví amara ročně.

Historické výrobní prostory přestávaly stačit, a proto společnost investovala do nového průmyslového areálu. Podle italského biografického slovníku Treccani byl nový závod na Piazza Stuparich v Miláně dokončen v roce 1956 a zaměstnával více než tři sta lidí.

V roce 1959 pak společnost výrazněji reorganizovala své zahraniční aktivity a vytvořila samostatné zázemí pro mezinárodní obchod.

Právě proto se v některých stručných materiálech Ramazzotti objevuje rok 1959 jako významný mezník poválečné obnovy. Přesnější je však rozlišovat mezi dokončením nového výrobního areálu a následným rozvojem mezinárodní distribuce.

Šedesátá léta: Amaro Menta a příchod Sambucy

Po úspěchu původního Amara začala společnost rozšiřovat nabídku také o další druhy likérů.

Na začátku šedesátých let vzniklo Amaro Menta, které využívalo výraznější mátovou aromatiku. Oproti původnímu bylinnému likéru mělo osvěžující charakter doplněný jemnými tóny vanilky.

Další důležitou novinkou se stala Ramazzotti Sambuca, která představovala vstup značky do kategorie tradičních italských anýzových likérů.

Právě sambuca má v Itálii velmi dlouhou gastronomickou tradici. Vyznačuje se výraznou aromatikou badyánu nebo anýzu a zpravidla také vyšší sladkostí.

Rozšíření sortimentu ukázalo, že Ramazzotti nechce zůstat pouze značkou jediného historického bitteru. Společnost začala využívat zkušenosti s aromatickými rostlinami také při vývoji dalších likérů.

Ramazzotti Sambuca: Italský anýzový likér s 38 % alkoholu

Ramazzotti Sambuca dnes patří mezi nejznámější produkty značky vedle původního Amara.

Její chuť je založená především na výrazném aroma badyánu, které doplňují další bylinné a kořeněné složky. Výsledný likér má sladký a aromaticky intenzivní charakter.

V České republice se běžně prodává s obsahem 38 % alkoholu.

Tradičním italským způsobem podávání je sambuca con la mosca, tedy sambuca se třemi kávovými zrny. Název doslova znamená „s mouchou“ a odkazuje na vzhled kávových zrn plovoucích v čirém likéru.

Další oblíbenou možností je přidání malého množství sambucy do espressa. Taková kombinace propojuje sladkou anýzovou chuť s výrazně praženým charakterem kávy.

Právě sambuca dobře ukazuje rozdíl mezi jednotlivými produkty Ramazzotti. Zatímco Amaro je hořkosladký bylinný likér, Sambuca představuje výrazně sladší a anýzově orientovaný nápoj.

Rok 1985: Milano da bere mění reklamu v kulturní fenomén

Jedním z nejvýznamnějších okamžiků moderní historie Ramazzotti se stal rok 1985. Tehdy značka uvedla reklamní kampaň se sloganem Milano da bere, který lze volně přeložit jako „Milán, který stojí za ochutnání“ nebo „Milán k pití“.

Autorem sloganu byl reklamní tvůrce Marco Mignani. Kampaň představovala Milán jako dynamické město plné práce, zábavy, společenských setkání a moderního životního stylu.

Právě osmdesátá léta byla pro Milán obdobím výrazného ekonomického a kulturního rozvoje. Město se stále silněji spojovalo s módou, reklamou, finančnictvím a designem.

Reklama Ramazzotti dokázala tuto atmosféru mimořádně dobře zachytit. Slogan se proto postupně začal používat i mimo samotnou propagaci likéru.

V Itálii se výraz Milano da bere stal symbolem celé společenské éry, která byla spojovaná s prosperitou, nočním životem a sebevědomým obrazem moderního Milána.

Právě to je na této kampani nejzajímavější. Nešlo pouze o reklamu, která pomohla prodat více lahví. Její název se stal součástí běžného italského jazyka a kulturní paměti.

Rok 1985: Ramazzotti kupuje Pernod Ricard

Stejný rok přinesl také zásadní změnu vlastnické struktury. V roce 1985 získala Ramazzotti francouzská nápojová skupina Pernod Ricard.

Ta vznikla v roce 1975 spojením společností Pernod a Ricard a postupně se začala rozšiřovat prostřednictvím nákupů dalších značek lihovin.

Pro Ramazzotti znamenalo začlenění do velké skupiny přístup k rozsáhlejší distribuční síti a možnost dalšího růstu na zahraničních trzích.

Francouzské vlastnictví však neznamenalo změnu země původu. Ramazzotti zůstalo italskou značkou a výroba nadále probíhala v Itálii.

Společnost Pernod Ricard dnes vlastní také řadu dalších známých alkoholických značek, například Jameson, Chivas Regal, Absolut nebo Havana Club.

Právě Ramazzotti však patří mezi její historicky nejvýznamnější italské akvizice.

Rok 2009: Deset milionů litrů prodaného amara

Rozsáhlá mezinárodní distribuce postupně přinesla další výrazný obchodní růst.

V roce 2009 dosáhlo Amaro Ramazzotti podle oficiální historie značky prodeje přibližně deseti milionů litrů.

Šlo o mimořádný milník pro produkt, který vznikl téměř dvě století předtím v malé milánské bylinkářské dílně.

Ramazzotti se během této doby stalo významnou exportní značkou zejména na evropských trzích. Oblíbené je například v Německu, kde má podávání italských hořkosladkých likérů po jídle dlouhou tradici.

Prodejní úspěch zároveň ukázal, že amaro nemusí být pouze regionální specialitou známou v zemi původu. Díky rozpoznatelnému charakteru a vhodné distribuci může získat stabilní zákazníky také v zahraničí.

Ramazzotti Amaro: Původní likér s 30 % alkoholu

Nejdůležitějším produktem zůstává Ramazzotti Amaro, který přímo navazuje na původní recepturu Ausana Ramazzottiho z roku 1815.

Obsahuje 30 % alkoholu a jeho chuť je založená na kombinaci 33 aromatických složek. Výraznou úlohu má především pomerančová kůra, která doplňuje bylinnou hořkost o svěžejší citrusové tóny.

Ve vůni se objevují sladší pomerančové složky, jemnější květinová aromatika a výraznější koření. V chuti se postupně rozvíjí sladkost, hořec, rebarbora a další bylinné tóny.

Výsledný charakter je plný, hořkosladký a poměrně přístupný. Právě výraznější sladkost pomáhá vyvažovat rostlinnou hořkost, takže Ramazzotti může působit jemněji než některá výrazně hořká italská amara.

Podle současných nutričních údajů výrobce obsahuje přibližně 19,4 gramu cukru na 100 ml. Sladkost tedy představuje významnou součást jeho chuťového profilu.

Tradičně se podává samostatně nebo s ledem po jídle. Díky citrusovému a bylinnému charakteru jej však lze využívat také v míchaných nápojích.

Jak se liší Ramazzotti od Jägermeisteru?

Ramazzotti bývá někdy porovnáváno s německým Jägermeisterem, protože oba produkty patří mezi známé bylinné likéry s výraznou hořkosladkou chutí.

Jejich charakter se však liší. Ramazzotti výrazně zdůrazňuje citrusovou složku, především pomerančovou kůru, a nabízí poměrně jemnou kombinaci bylinné hořkosti a sladkosti.

Jägermeister využívá vlastní směs 56 bylin, kořenů, koření a dalších rostlinných ingrediencí. Jeho chuť bývá výrazněji orientovaná na tmavší bylinné a kořeněné tóny.

Rozdílný je také obsah alkoholu. Ramazzotti Amaro má 30 %, zatímco klasický Jägermeister obsahuje 35 %.

Právě proto nelze oba produkty považovat za přímé chuťové náhrady. Zákazníci, kteří mají rádi výraznější pomerančové a jemnější bylinné tóny, mohou dávat přednost Ramazzotti.

Ramazzotti a Averna: Dvě podoby italského amara

Dalším zajímavým srovnáním je sicilská Averna, která patří mezi tradiční italské bylinné likéry.

Averna vznikla v roce 1868 a je známá především tmavší, sladší a výrazně aromatickou chutí s tóny citrusů, bylin, koření a karamelu.

Ramazzotti je oproti tomu historicky starší a jeho chuť výrazněji zdůrazňuje pomerančovou kůru společně s bylinnou hořkostí.

Oba likéry mají podobné gastronomické využití a tradičně se podávají po jídle. Přesto se mohou při přímém porovnání výrazně lišit v intenzitě hořkosti i celkové struktuře.

Právě rozmanitost jednotlivých receptur je důvodem, proč je kategorie italských amar tak zajímavá. Nejde o jeden jednotný nápoj, ale o celou skupinu regionálních a rodinných specialit.

Rok 2015: Aperitivo Rosato přináší lehčí a květinový styl

V roce 2015, kdy Ramazzotti slavilo dvě stě let od založení, představila značka také Aperitivo Rosato.

Na rozdíl od tmavého bylinného Amara má Rosato výrazně lehčí a svěžejší charakter. Jeho chuť je založená především na květinových a ovocných tónech.

Výrobce zdůrazňuje zejména ibišek a květ pomerančovníku. Právě tyto dvě suroviny vytvářejí jemnější květinovou aromatiku, která se dobře kombinuje s tonikem nebo šumivým vínem.

Aperitivo Rosato obsahuje 15 % alkoholu a má světle růžovou barvu. Jeho chuť je výrazněji sladká a ovocná než u klasického Amara.

Právě Rosato dobře ukazuje, že Ramazzotti postupně rozšiřuje nabídku také o modernější aperitivy určené především do míchaných nápojů.

Rosato Tonic: Jednoduchý aperitiv bez složitého míchání

Jedním z nejznámějších způsobů podávání Aperitivo Rosato je Rosato Tonic.

Výrobce doporučuje kombinaci přibližně 50 ml Ramazzotti Rosato a 100 ml toniku. Nápoj se připravuje ve větší sklenici s ledem a doplňuje plátkem limetky.

Právě jednoduchost patří mezi hlavní výhody této kombinace. Květinový charakter Rosata se propojuje s jemnější hořkostí toniku a vzniká lehčí aperitiv.

Na rozdíl od klasického Ramazzotti Amaro zde není hlavním chuťovým motivem intenzivní bylinná hořkost. Rosato nabízí spíše květinové a ovocné tóny, které mohou oslovit také zákazníky preferující jemnější aperitivy.

Ramazzotti Limoncello: Italské citrony a sladkokyselý charakter

Dalším produktem současné nabídky je Ramazzotti Limoncello, které navazuje na tradici italských citronových likérů.

Limoncello je historicky spojované především s jižní Itálií. Jeho chuť vzniká zpracováním citronové kůry, která obsahuje výrazné aromatické oleje.

Ramazzotti využívá citronové suroviny pocházející z Itálie a jeho výsledný likér kombinuje svěží citrusové tóny se sladší chutí.

Podle současných údajů skupiny Pernod Ricard obsahuje Ramazzotti Limoncello 18 % alkoholu. V některých starších nebo zahraničních produktových materiálech se objevují také vyšší hodnoty, proto je při prodeji důležité vycházet z konkrétní lahve.

Limoncello se tradičně podává dobře vychlazené v menší skleničce. Může být také součástí letních koktejlů nebo doplňkem ovocných dezertů.

Ramazzotti Crema: Krémový likér inspirovaný italskou kávou

Současné portfolio značky zahrnuje také Ramazzotti Crema, tedy sladký krémový likér s charakterem připomínajícím cappuccino.

Právě spojení kávy a sladších krémových tónů odkazuje na italskou kavárenskou kulturu, se kterou byla značka historicky spojená už v 19. století.

Crema obsahuje 17 % alkoholu a je určená především k samostatnému podávání s ledem, do dezertů nebo jako doplněk sladkých nápojů.

Na rozdíl od klasického Amara obsahuje mléčné složky a není vhodná pro vegany. Právě proto je při prodeji důležité uvádět správné informace o alergenech.

Výrobce doporučuje skladování přibližně mezi 5 a 20 °C a po otevření uchovávání v chladničce.

Aperitivo Arancia 0.0: Ramazzotti také bez alkoholu

Součástí nabídky je dnes také Ramazzotti Aperitivo Arancia 0.0, nealkoholický aperitiv inspirovaný italskou tradicí hořkosladkých nápojů.

Jeho chuť je založená na pomerančových a bergamotových tónech, které doplňuje jemnější hořkost.

Právě pomeranč a bergamot mají v italských aperitivech dlouhou tradici. Poskytují výraznou citrusovou aromatiku, která se dobře kombinuje s tonikem a dalšími nealkoholickými ingrediencemi.

Arancia 0.0 představuje možnost připravit aperitivní nápoj bez běžného obsahu alkoholu. V aktuální produktové specifikaci výrobce je označená jako 0,0 %.

Právě tento produkt ukazuje, že Ramazzotti se dnes nesoustředí pouze na tradiční likéry, ale reaguje také na poptávku po nealkoholických alternativách.

Kde se Ramazzotti vyrábí dnes?

Přestože Ramazzotti vzniklo v Miláně a s tímto městem zůstává historicky spojené, současná výroba neprobíhá v původní malé bylinkářské dílně ani v historickém závodě ve Via Canonica.

Podle firemních dokumentů skupiny Pernod Ricard se výrobní zázemí nachází v italském Canelli v oblasti Piemont. Právě zde společnost zpracovává bylinné a další aromatické složky používané pro své produkty.

Canelli je zajímavé také vlastní vinařskou historií. Nachází se v provincii Asti a patří mezi významná centra piemontského vinařství.

Pro zákazníka je podstatné především to, že Ramazzotti zůstává italskou značkou s výrobou v Itálii, přestože jej od roku 1985 vlastní francouzská skupina Pernod Ricard.

Čím se Ramazzotti odlišuje od ostatních bylinných likérů?

Nejvýraznější vlastností Ramazzotti je jeho dlouhá historie. Receptura vznikla už v roce 1815 a značka patří mezi nejstarší dodnes vyráběná italská amara.

Další zvláštností je kombinace 33 aromatických složek, která vytváří hořkosladký charakter s výraznou pomerančovou aromatikou.

Velmi důležitá je také historická vazba na Milán. Ramazzotti se nejprve prosadilo díky vlastnímu baru a později se stalo symbolem městského společenského života. Reklamní slogan Milano da bere dokonce překročil hranice nápojového průmyslu a stal se součástí italské kultury.

V neposlední řadě je zajímavá šíře současné nabídky. Vedle klasického Amara vyrábí společnost Sambucu, Rosato, Limoncello, krémové likéry i nealkoholické aperitivy.

Právě toto propojení dlouhé historie a moderní nabídky umožňuje značce oslovovat zákazníky s velmi odlišnými chuťovými preferencemi.

Ramazzotti: Více než dvě století italské likérnické tradice

Příběh Ramazzotti začal v roce 1815, kdy mladý bylinkář Ausano Ramazzotti vytvořil v Miláně vlastní hořkosladký likér z 33 bylin, koření, květů a ovocných složek. V roce 1848 otevřel bar, který pomohl nápoj představit širšímu okruhu zákazníků, a během dalších desetiletí se z malého rodinného podniku stala významná italská likérka.

Po smrti zakladatele převzaly výrobu další generace rodiny. Společnost postupně rozšiřovala distribuci do Evropy i Ameriky, investovala do modernějších výrobních zařízení a začala spolupracovat se slavnými reklamními umělci.

Druhá světová válka přinesla zničení továrny, ale podnik se dokázal obnovit a pokračovat v růstu. V roce 1985 se Ramazzotti stalo součástí skupiny Pernod Ricard a současně se díky reklamní kampani Milano da bere proměnilo v jeden ze symbolů moderního Milána.

Dnes značka vyrábí nejen původní Amaro, ale také Sambucu, Aperitivo Rosato, Limoncello a další likéry. Výroba zůstává v Itálii a původní receptura z roku 1815 je nadále uchovávána jako obchodní tajemství.

Ramazzotti tak představuje mnohem více než jen známý hořkosladký bylinný likér. Jeho historie propojuje staré milánské bylinkářství, rodinné podnikání, moderní reklamu a italskou gastronomickou kulturu, jejíž součástí zůstává už více než dvě stě let.