Château Montifaud: Šest generací koňaku a rodinné sklepy plné historie

V malé francouzské obci Jarnac-Champagne, uprostřed vinic oblasti Petite Champagne, vznikají koňaky, jejichž historie je nerozlučně spojená s jedinou rodinou. Château Montifaud patří už šest generací Valletovým, kteří si během více než 160 let dokázali uchovat nezávislost a kontrolu nad výrobou od vlastních vinic až po lahvování. Zatímco některé slavné koňakové domy nakupují destiláty od velkého množství pěstitelů, rodina Valletových dlouhodobě staví především na vlastní produkci, pečlivé destilaci a zásobách koňaku, které uchovává pro další generace.

Jejich příběh začíná v první polovině 19. století, kdy Augustin-Pierre Vallet založil malé vinařství o rozloze pouhých tří hektarů. Během následujících desetiletí musela rodina překonat révokazovou kalamitu, dvě světové války i bombardování, které zničilo většinu původního hospodářství. Přesto se jí podařilo zachovat nejen samotnou výrobu, ale také některé historické zásoby destilátů. Ty dnes tvoří základ mimořádně starých edic, například Héritage Louis Vallet L50. Château Montifaud tak představuje zajímavou alternativu k velkým koňakovým značkám — menší rodinný podnik, jehož největším bohatstvím jsou zkušenosti předávané mezi generacemi a dlouhá léta ukryté v dubových sudech.

Petite Champagne: Krajina, která dala koňaku jeho charakter

Château Montifaud sídlí v obci Jarnac-Champagne ve francouzském departementu Charente-Maritime. Většina rodinných vinic leží v oblasti Petite Champagne, která patří mezi šest vymezených pěstitelských oblastí regionu Cognac. Navzdory názvu nemá nic společného se šumivým vínem Champagne ze severovýchodní Francie. Označení zde vychází z historického pojmenování krajiny s křídovými půdami, které jsou pro pěstování vinné révy mimořádně důležité.

Petite Champagne společně s Grande Champagne tvoří dvě nejvýše ceněné pěstitelské oblasti koňakového regionu. Místní půdy obsahují vysoký podíl vápence a křídy, které ovlivňují odvodnění, dostupnost vody i podmínky růstu vinné révy. Právě odtud pocházejí destiláty často spojované s jemnější květinovou aromatikou a schopností dlouhého zrání. Koňaky z Petite Champagne bývají charakteristické ovocností, jemnější strukturou a vyvážeností, zatímco Grande Champagne je tradičně spojovaná s výrazným potenciálem dlouhodobého zrání.

Rodina Valletových hospodaří v obou těchto oblastech, přestože hlavní identita Château Montifaud zůstává pevně spojená s Petite Champagne. Díky vlastním vinicím může kontrolovat kvalitu hroznů, průběh sklizně a následné zpracování vína ještě před samotnou destilací. Právě tato kontrola nad celým procesem patří mezi nejdůležitější zásady rodinného podniku.

Augustin-Pierre Vallet: První tři hektary a začátek rodinné tradice

Zakladatelem rodinného vinařství byl Augustin-Pierre Vallet, narozený v roce 1814. Přibližně v roce 1837 začal hospodařit na třech hektarech vinic v Petite Champagne. V té době byla výroba koňaku důležitou součástí místního hospodářství, ale většina pěstitelů se soustředila především na výrobu vína, které následně prodávala obchodníkům nebo větším destilačním podnikům.

Augustin-Pierre se rozhodl postupovat jinak. Během přibližně deseti let rozšířil své vinice na dvanáct hektarů a pořídil tři malé destilační kotle o objemu tří hektolitrů. Díky nim mohl zpracovávat nejen vlastní víno, ale také víno od sousedních pěstitelů. Právě možnost samostatné destilace představovala ve své době významnou obchodní výhodu a pomohla rodině vytvořit první větší zásoby koňaku.

Château Montifaud dnes zdůrazňuje zejména rok 1866, se kterým spojuje nepřetržitou rodinnou tradici a historické postavení vinařství. Skutečné začátky pěstování révy však sahají ještě o několik desetiletí hlouběji. Právě toto rozlišení je důležité při popisu historie značky: rodinné hospodaření začalo kolem roku 1837, zatímco rok 1866 tvoří jeden z hlavních historických milníků samotného koňakového domu.

Pierre Vallet a révokazová katastrofa roku 1878

Druhou generaci představoval Pierre Vallet, narozený v roce 1840. Právě za jeho působení postihla evropské vinařství jedna z největších katastrof jeho historie. V roce 1878 zasáhla rodinné vinice fyloxera neboli révokaz, drobný hmyz napadající kořenový systém vinné révy. Jeho šíření mělo v druhé polovině 19. století ničivé následky pro vinařské oblasti celé Francie.

Château Montifaud přišlo o většinu svých vinic a rodina se ocitla v mimořádně obtížné hospodářské situaci. Obnova začala až v osmdesátých letech 19. století, kdy bylo možné postupně vysazovat nové vinice za použití odolnějších podnoží. Právě tehdy se mimořádně důležitými ukázaly zásoby koňaku, které vytvořil Augustin-Pierre společně se svým synem. Díky nim měla rodina prostředky potřebné k tomu, aby překonala období bez dostatečné sklizně a postupně obnovila své hospodářství.

Révokazová kalamita zásadně změnila celý koňakový region. Před jejím příchodem se zde ve větším rozsahu pěstovaly jiné odrůdy než dnes. Při obnově vinic získala postupně převahu odrůda Ugni Blanc, která se stala základem moderní výroby koňaku. Château Montifaud tak prošlo stejnou proměnou jako ostatní producenti regionu, ale díky rodinným zásobám dokázalo pokračovat i v době, kdy mnoho menších pěstitelů zaniklo.

Maurice Vallet: Od prodeje obchodníkům k vlastní značce

Třetí generaci představoval Maurice Vallet, narozený v roce 1884. V roce 1904 začal destilovat společně se svým otcem Pierrem. Rodinné vinařství se v té době znovu rozvíjelo a postupně rozšiřovalo výrobní kapacitu. Pierre a Maurice pořídili také dva měděné destilační kotle o objemu dvanácti hektolitrů, které později využívaly další generace. Právě tyto historické kotle jsou důležitou součástí příběhu palírny i dnes.

První světová válka však přinesla další těžké období. Maurice i jeho bratr Gustave odešli na frontu, zatímco Pierre se staral o přibližně pětatřicetihektarové vinařství. Gustave zemřel krátce po návratu z války a rodina se musela vyrovnat nejen s osobní ztrátou, ale také s hospodářskými problémy poválečné Francie.

Právě Maurice později zásadně změnil obchodní model rodinného podniku. Zatímco mnoho pěstitelů prodávalo své destiláty především velkým koňakovým obchodníkům, on začal část produkce nabízet přímo zákazníkům. Koňak prodával v desetilitrových soudcích i v lahvích a postupně získával odběratele ve Francii, Belgii a Švýcarsku. Patřil tak mezi časné místní pěstitele, kteří se nesoustředili pouze na výrobu suroviny pro velké obchodní domy, ale začali budovat vlastní zákaznickou základnu.

Prosinec 1943: Bombardování zničilo téměř celé hospodářství

Jedna z nejdramatičtějších událostí rodinné historie nastala během druhé světové války. Podle kroniky Château Montifaud zasáhlo na konci prosince 1943 oblast Jarnac-Champagne bombardování, které zničilo přibližně 80 % rodinného hospodářství. Pro vinařství, které se během několika generací postupně rozrůstalo, šlo o mimořádně vážnou ránu. Zničeny byly části výrobního zázemí a rodina musela znovu řešit otázku, jak v pokračování podnikání vůbec pokračovat.

Rozhodující roli sehrála šťastná okolnost. Sklady koňaku se nacházely přibližně kilometr od hlavního hospodářství, a právě proto bombardování přečkaly. Rodině tak zůstala zachována nejcennější část jejího dlouhodobého majetku — sudy s destiláty, které vznikaly během předchozích desetiletí. Zatímco zničené budovy bylo možné postupně postavit znovu, o historické koňaky by jejich ztrátou rodina přišla nenávratně.

Právě tento příběh patří mezi nejvýraznější momenty historie Château Montifaud. Podobně jako během révokazové kalamity v 19. století se ukázalo, že zásoby koňaku nepředstavují pouze budoucí obchodní zboží. Pro rodinný podnik mohou být také prostředkem, který mu pomůže přežít mimořádně těžká období.

Louis Vallet: Poválečná obnova a první velké exportní úspěchy

Čtvrtou generaci představoval Louis Vallet, narozený v roce 1922. V roce 1947 převzal odpovědnost za rodinné vinice a začal destilovat vlastní koňak. Společně se svou ženou Micheline se pustil do obnovy hospodářství poničeného válkou. Postupně rekonstruovali výrobní budovy, rozšiřovali vinice a obnovovali obchodní vztahy, které během válečného období utrpěly.

Louis pokračoval také v přímém prodeji lahvovaných koňaků. Vedle domácího trhu začal intenzivněji rozvíjet export do Německa, Velké Británie a Spojených států. Právě v tomto období se Château Montifaud postupně měnilo z regionálního rodinného vinařství v producenta, jehož jméno se začalo objevovat také na zahraničních trzích.

Pro současnou značku je však Louis důležitý ještě z jiného důvodu. Část svého prvního destilátu z roku 1947 nechal uložit pro další generace. Právě tyto historické zásoby se později staly důležitou součástí jedné z nejprestižnějších edic Château Montifaud, která dodnes nese jeho jméno.

Michel Vallet: Pátá generace a další modernizace výroby

V roce 1972 se k rodinnému podniku připojil Louisův syn Michel Vallet. O rok později společně vybudovali nové destilační zařízení se dvěma kotli o objemu pětadvaceti hektolitrů. Rodinné vinařství v té době hospodařilo přibližně na osmačtyřiceti hektarech, takže větší výrobní kapacita odpovídala postupnému rozšiřování produkce.

Michel se svou ženou Catherine začali současně usilovat o to, aby Château Montifaud prodávalo co největší část své výroby přímo pod vlastní značkou. Rozšiřovali nabídku jednotlivých kategorií koňaku a navazovali nové obchodní vztahy v Evropě i mimo ni. Jejich produkty se postupně dostávaly do Kanady, Skandinávie, Jižní Afriky a dalších zemí.

Právě pátá generace tak připravila půdu pro současné postavení značky. Rodina už nemusela být závislá pouze na prodeji destilátů velkým koňakovým domům a získala větší kontrolu nad vlastní obchodní identitou. Současně se však nepřestala věnovat tradičnímu způsobu výroby a dlouhodobému zrání.

Laurent a Élodie Vallet: Šestá generace pokračuje v rodinné práci

Současnou podobu Château Montifaud výrazně ovlivnil Laurent Vallet, který se k rodinnému podniku připojil v roce 2000. V té době měl už zkušenosti s vinařstvím i mimo rodný region, včetně pobytu ve Spojených státech. Po návratu začal pracovat společně se svým otcem Michelem a dědečkem Louisem. Rodina tak na přelomu tisíciletí zažila neobvyklé období, kdy se na výrobě současně podílely tři generace.

Laurent se v roce 2004 oženil s Élodie, která se následně zapojila také do rodinného podnikání. Společně rozvíjeli nejen výrobu, ale i obchodní prezentaci Château Montifaud. Postupně rozšiřovali vinice v Grande a Petite Champagne a v roce 2007 uvedli do provozu moderní sklep určený k sestavování jednotlivých koňakových směsí. Cílem nebylo nahradit tradiční postupy, ale získat větší kontrolu nad výslednou kvalitou a možnostmi míchání.

Podle současných materiálů rodinné společnosti se vinohradnické hospodářství rozrostlo na více než 150 hektarů. Přesto Château Montifaud zůstává nezávislým producentem, který si zachovává vlastní vinice, destilaci, zrání i lahvování. Právě tato nezávislost je pro rodinu zásadní součástí její identity.

Destilace na kvasničních kalech: Tajemství jemnějšího charakteru

Jednou z nejvýraznějších technologických zvláštností Château Montifaud je destilace vína společně s jemnými kvasničními kaly. Ty představují drobné částice kvasinek a dalších látek, které po fermentaci zůstávají ve víně. Někteří výrobci je před destilací z větší části odstraňují, protože jejich přítomnost komplikuje zahřívání a vyžaduje pečlivější kontrolu výrobního procesu.

Rodina Valletových však právě v těchto kalech vidí důležitý zdroj aromatických látek. Při správně vedené destilaci mohou přispívat k plnější struktuře a jemnějšímu charakteru výsledného koňaku. Výrobce proto používá pomalejší destilaci při nižší intenzitě zahřívání a věnuje značnou pozornost pravidelnému čištění měděných kotlů. Přítomnost kalů totiž zvyšuje technologickou náročnost a vyžaduje zkušenosti, které se v rodině předávají mezi generacemi.

Dalším důležitým krokem je výběr jednotlivých frakcí během druhé destilace. Právě o správném oddělení počáteční a závěrečné části destilátu tradičně rozhodují Michel nebo Laurent Vallet. Výsledkem má být koňak s výraznou ovocnou a květinovou aromatikou, která dobře snáší následné dlouhodobé zrání.

Historické kotle z počátku 20. století znovu v provozu

V roce 2011 se Laurent Vallet rozhodl obnovit dva malé destilační kotle o objemu dvanácti hektolitrů, které pořídili jeho předkové Pierre a Maurice na začátku 20. století. K opravě jej dlouhodobě povzbuzoval dědeček Louis, který tvrdil, že starší zařízení může při správném používání poskytovat mimořádně kvalitní destilát.

Laurent později vzpomínal, že měl ze zprovoznění kotlů velkou radost, ale zároveň litoval, že jeho dědeček už byl v té době příliš nemocný, aby dokázal výslednou whisky — přesněji koňakový destilát — plně ocenit. Právě tento osobní příběh dobře vystihuje vztah rodiny k výrobní tradici. Historické zařízení zde není jen muzeálním předmětem, ale skutečnou součástí výroby, jejíž možnosti se rodina rozhodla znovu využít.

Limousinský dub: Jak Château Montifaud nechává svůj koňak zrát

Po dvojité destilaci se čerstvý vinný destilát ukládá do dubových sudů, kde začíná dlouhé zrání. Château Montifaud používá především 350litrové sudy z limousinského dubu. Dřevo vybírá ve spolupráci se zkušeným bednářem, který jej před výrobou sudů nechává přibližně tři roky přirozeně vysychat. Tento proces pomáhá upravit jeho vlastnosti a připravit jej pro kontakt s destilátem.

Rodina se přiklání ke střední intenzitě vypálení sudů, protože nechce, aby výrazná aromatika dřeva přehlušila jemnější květinové a ovocné tóny koňaku. Právě ty představují hlavní charakteristiku jejích destilátů z Petite Champagne. Během zrání se postupně rozvíjejí také vanilkové, kořenité a dřevité složky, zatímco část alkoholu a vody se přirozeně odpařuje.

Zajímavostí je také oddělené zrání koňaků z Petite Champagne a Grande Champagne. Rodina je běžně skladuje samostatně a ke kombinování přistupuje pouze u vybraných produktů, především z prémiové řady. Díky tomu může zachovávat charakter jednotlivých terroirů a současně využívat jejich odlišné vlastnosti při tvorbě složitějších směsí.

Rodinný sklep Paradis: Koňaky, které čekají na další generace

Jednou z nejpozoruhodnějších tradic Château Montifaud je ukládání části destilátu při nástupu nové generace. Když se syn připojí k otci při vedení vinařství, rodina vybere část právě vyrobeného koňaku a uschová ji pro budoucí potomky. Takto vznikaly historické zásoby, které jsou dnes uchovávány v rodinných sklepech a představují skutečné spojení několika generací.

Nejcennější koňaky se nacházejí ve sklepě označovaném jako Paradis, tedy Ráj. Takový název používají koňakové domy tradičně pro místa, kde skladují své nejstarší a nejvzácnější destiláty. U Château Montifaud se zde nacházejí zásoby pocházející z různých historických období, včetně destilátů vytvořených předchozími generacemi Valletových.

Část mimořádně starých koňaků už nezůstává v dubových sudech, ale uchovává se ve skleněných nádobách. Důvod je jednoduchý: v okamžiku, kdy destilát dosáhne požadované zralosti, by další pobyt v dubu mohl vést k příliš výraznému dřevitému charakteru. Přelití do skla umožňuje jeho další zrání v sudu prakticky zastavit a zachovat dosaženou chuťovou rovnováhu.

Château Montifaud VS a VSOP: Základní charakter Petite Champagne

Základ nabídky tvoří koňaky Château Montifaud VS a VSOP, které pocházejí z Petite Champagne. Rodina Valletových zdůrazňuje, že pro některé své produkty používá destiláty starší, než vyžadují minimální pravidla příslušné kategorie. Právě delší zrání umožňuje vytvářet jemnější strukturu a výraznější propojení ovocné aromatiky s dubovým dřevem.

VS představuje svěžejší podobu značky, ve které dominují květiny vinné révy, hrušky a jablka. Chuť je živější, s jemnými tříslovinami a lehčím dřevitým charakterem. VSOP je naproti tomu plnější a kulatější, s tóny hrušek, meruněk a sušených květin. Právě VSOP patří podle výrobce mezi nejprodávanější produkty Château Montifaud a představuje vhodný příklad typického rodinného stylu.

Je dobré připomenout, že označení VS a VSOP představují především zákonem stanovené kategorie minimálního stáří. Neznamená to, že každá lahev VSOP musí obsahovat destilát starý přesně čtyři roky. U konkrétních výrobců mohou být použité složky výrazně starší.

Napoléon: Koňak mezi svěžestí VSOP a hloubkou XO

Velmi zajímavou součástí portfolia je Château Montifaud Napoléon. Tato kategorie stojí mezi mladšími koňaky VSOP a prestižnějšími XO, přičemž pro označení Napoléon platí minimální stáří nejmladší složky šest let. Château Montifaud ovšem používá vlastní směs více než deseti různých destilátů, jejichž stáří podle výrobce výrazně překračuje zákonné minimum.

Výsledný koňak nabízí kombinaci květinových tónů, sušeného ovoce, švestek, vanilky a jemnějšího dřeva. Ve vůni se mohou objevovat také lipové květy a postupně výraznější vyzrálá aromatika. Právě tato rovnováha může být zajímavá pro zákazníky, kteří už znají klasické VSOP, ale nevyhledávají vždy hutnější a výrazně dřevité koňaky.

Zvláštní variantou je Napoléon Cigare, který vychází ze stejného koňakového základu, ale lahvuje se s obsahem 46 % alkoholu místo obvyklých 40 %. Vyšší síla poskytuje intenzivnější aromatiku a plnější strukturu, díky které výrobce tuto edici tradičně spojuje s degustací doutníků.

Château Montifaud XO: Dlouhé zrání a charakter rancio

U prestižnějších produktů se výrazněji projevuje potenciál dlouhého zrání destilátů z Petite Champagne. Château Montifaud XO využívá koňaky starší, než je minimálních deset let požadovaných pro tuto kategorii. Díky tomu může nabízet komplexnější aromatický profil s tóny sušených květin, ořechů, sušeného ovoce a jemnějšího koření.

U velmi starých koňaků se může objevovat také charakter označovaný jako rancio. Jde o soubor aromatických a chuťových projevů, které vznikají během dlouhého zrání a mohou připomínat ořechy, sušené ovoce, houby, staré dřevo nebo jiné komplexní vyzrálé tóny. Rancio není samostatná přidávaná ingredience, ale výsledek pomalých chemických změn v destilátu.

Právě díky této aromatické hloubce jsou dlouho zrající koňaky Château Montifaud zajímavé také pro milovníky vyzrálé whisky nebo kvalitního brandy. Nabízejí jinou základní surovinu a výrobní tradici, ale podobně velký prostor pro vnímání vlivu dlouhého zrání.

Héritage Louis Vallet L50: Vzpomínka na čtvrtou generaci

Mezi nejprestižnější produkty Château Montifaud patří Héritage Louis Vallet L50, mimořádně starý koňak vytvořený na počest čtvrté generace rodiny. Důležitou součást jeho směsi tvoří destilát pocházející z první výroby Louise Valleta v roce 1947. Právě tato historická zásoba byla dlouhodobě uchovávána v rodinných sklepích a později využita při sestavování výjimečné edice.

L50 nabízí výrazně vyzrálý charakter s tóny ořechů, koření, doutníkové krabice a komplexní aromatikou rancio. Dlouhé zrání přináší kulatější strukturu a mimořádně dlouhý závěr. Samotné označení L50 odkazuje na padesátiletou kategorii tohoto prestižního rodinného koňaku, ale důležitá je především jeho vazba na historické zásoby vytvořené předchozími generacemi.

Takové lahve jsou zajímavé nejen svou chutí, ale také historií. V jejich obsahu se skutečně nachází práce lidí, kteří žili a destilovali před několika desítkami let. Právě to je jedna z vlastností, kterou velké marketingové příběhy nemohou jednoduše nahradit.

Historické ročníky a koňak pod dohledem BNIC

Vedle běžných směsí vyrábí Château Montifaud také ročníkové koňaky. U nich je důležité, aby bylo možné doložit, že použitý destilát skutečně pochází z deklarovaného roku. Proto jsou vybrané sudy po destilaci kontrolovány a zapečetěny pod dohledem BNIC, tedy Bureau National Interprofessionnel du Cognac, profesní instituce dohlížející na koňakový region.

Právě zapečetění umožňuje ověřit původ konkrétní ročníkové zásoby. Rodina si tak může uchovávat koňaky určené pro budoucí limitované edice a zároveň doložit jejich stáří. Zajímavým příkladem je ročník 2004, který byl později představen také při příležitosti dvacátého výročí svatby Laurenta a Élodie Valletových.

Ročníkové koňaky se mohou odlišovat nejen délkou zrání, ale také charakterem konkrétní sklizně. Podobně jako u vína může mít každý rok trochu jiné klimatické podmínky, které ovlivní výsledné hrozny a následné destiláty. Právě tato přirozená variabilita je pro rodinu zajímavá a nesnaží se ji za každou cenu potlačovat.

Nejen koňak: Pineau des Charentes, Pierre Vallet a Osmoz Gin

Současná rodinná společnost nabízí vedle Château Montifaud také další produkty. Jedním z nich je Pineau des Charentes, tradiční francouzský aperitiv vyráběný kombinací čerstvého hroznového moštu a koňakového destilátu. Následně zraje v dubových sudech a nabízí sladší ovocný charakter, který se výrazně liší od samotného koňaku.

Rodina zároveň rozvíjí značku Pierre Vallet, zaměřenou především na výběr a míchání různých koňakových destilátů. Dalším projektem je Osmoz Gin, který využívá zkušenosti rodiny s vinnými destiláty a aromatickými rostlinnými surovinami. V nabídce jsou například varianty Classic a Citrus, které představují rozdílné přístupy k tradičnímu ginovému charakteru.

Právě toto rozšíření ukazuje, že Château Montifaud není jen historickým vinařstvím zaměřeným na uchovávání starých sudů. Rodina pokračuje také ve vývoji nových produktů, ale hlavním základem jejího podnikání zůstává vlastní vinařství a koňak z Petite Champagne.

Čím se Château Montifaud odlišuje od velkých koňakových domů?

Největší zvláštností Château Montifaud je především dlouhodobá nezávislost a nepřetržité rodinné vedení. Rodina Valletových kontroluje podstatnou část výrobního procesu od vlastních vinic až po sestavování a lahvování hotových koňaků. Díky tomu může udržovat vlastní výrobní styl, jehož základem je pomalá destilace na jemných vinných kalech a zrání v pečlivě vybraných sudech z limousinského dubu.

Dalším výrazným znakem je přítomnost historických zásob destilátů. Rodina dlouhodobě uchovává část výroby pro budoucí generace, takže současní členové mohou pracovat také s koňaky vytvořenými jejich předky. Právě tato možnost je důležitá při sestavování prestižních směsí, například Héritage Louis Vallet L50.

Za pozornost stojí také skutečnost, že značka překonala několik mimořádně obtížných historických období. Révokazová kalamita v roce 1878 téměř zničila vinice a bombardování na konci roku 1943 připravilo rodinu o většinu hospodářského zázemí. Přesto Château Montifaud přežilo a postupně se rozrostlo z původních tří hektarů na rozsáhlý vinařský podnik, jehož koňaky se prodávají v mnoha zemích světa.

Château Montifaud: Rodinný koňak, který přežil šest generací

Historie Château Montifaud začala kolem roku 1837, kdy Augustin-Pierre Vallet založil malé vinařství v oblasti Petite Champagne. Jeho potomci postupně rozšiřovali vinice, modernizovali destilační zařízení a začali prodávat vlastní koňaky také mimo Francii. Rodinná tradice se přitom udržela navzdory révokazové katastrofě, světovým válkám i bombardování, které během druhé světové války zničilo většinu hospodářství.

Významnou roli při obnově a rozvoji podniku sehráli Maurice, Louis a Michel Valletovi. Současnou šestou generaci představují Laurent a Élodie, kteří pokračují v rodinné výrobě a současně modernizují technologické zázemí. Château Montifaud dnes hospodaří na vlastních vinicích v Petite Champagne a Grande Champagne a zaměřuje se na koňaky s jemnější květinovou aromatikou, ovocným charakterem a dlouhým potenciálem zrání.

Právě rodinné sklepy představují jednu z největších zajímavostí celé značky. Uchovávají koňaky vytvořené předchozími generacemi, které mohou být po mnoha desetiletích použity při sestavování výjimečných edic. Château Montifaud tak není pouze výrobcem tradičního francouzského koňaku, ale také živou ukázkou toho, jak může několik generací jedné rodiny postupně vytvářet a uchovávat vlastní palírnické dědictví.