Bellavista: Jak se rodinné vinařství stalo jedním ze symbolů Franciacorty

Když se mluví o nejlepších evropských šumivých vínech, většina lidí si nejprve vybaví francouzské Champagne. Jenže také Itálie má oblast, kde se vína vyrábějí tradiční metodou druhotného kvašení v lahvi a kde si někteří producenti vybudovali mimořádné renomé. Jmenuje se Franciacorta a nachází se v Lombardii, nedaleko jezera Iseo. Jedním z jejích nejznámějších vinařství je Bellavista, které založil v roce 1977 italský podnikatel Vittorio Moretti. Začínal s několika hektary vinic a představou, že by mohl vyrábět dobré víno pro rodinu a přátele. Během následujících desetiletí však vybudoval vinařství, které významně přispělo k mezinárodnímu věhlasu celé oblasti.

Bellavista dnes patří mezi přední producenty Franciacorty a její vína jsou známá především jemným perlením, důrazem na jednotlivé vinice a pečlivým sestavováním výsledných cuvée. Přestože značka působí dojmem vinařství s velmi dlouhou historií, ve skutečnosti vznikla až v době, kdy se moderní výroba šumivých vín ve Franciacortě teprve výrazněji rozvíjela. Právě spojení ambiciózního podnikatele, zkušených enologů a mimořádně vhodné vinařské oblasti stojí za jejím úspěchem.

Vittorio Moretti a začátky Bellavisty v roce 1977

Vittorio Moretti pocházel z Lombardie a svou podnikatelskou kariéru spojil především se stavebnictvím. Už od mládí měl ale blízký vztah k venkovu, kde trávil část dětství u svých prarodičů. Když se v sedmdesátých letech rozhodl věnovat také zemědělství, nešlo zpočátku o plán vybudovat jednu z nejznámějších italských vinařských značek. Na rodinných pozemcích v oblasti Erbusco začal postupně rozvíjet malé vinařství, jehož produkce byla původně určena především pro vlastní potřebu a okruh přátel.

Roku 1977 dal tomuto projektu oficiální podobu a vznikla Bellavista. Název převzal z označení kopce, na kterém se nacházely rodinné pozemky a vinařství. Italské slovo Bellavista lze přeložit jako krásný výhled, což dobře odpovídá zdejší krajině. Z vyvýšených míst Franciacorty lze pozorovat vinice, okolní kopce, jezero Iseo i vzdálenější alpské masivy. Vinařství tak dostalo jméno podle místa svého vzniku, nikoliv podle rodiny zakladatele.

Moretti postupně začal přikupovat další vinice a věnovat stále větší pozornost samotné kvalitě výroby. Důležitou inspirací pro něj byly cesty do Francie, během kterých poznával tradiční vinařské postupy a způsob práce velkých vinařských domů. Zajímal se především o šumivá vína a možnosti, jak využít podobné výrobní principy ve Franciacortě. Nešlo však o pouhé napodobování Champagne. Moretti chtěl vytvořit vína, která budou vycházet z vlastností místních vinic a zároveň obstojí v mezinárodní konkurenci.

Mattia Vezzola: Muž, který pomohl vytvořit styl Bellavisty

Jednou z nejdůležitějších událostí v historii vinařství bylo setkání Vittoria Morettiho s enologem Mattiou Vezzolou. Oba se poznali na konci sedmdesátých let a v roce 1981 začala jejich dlouholetá spolupráce. Vezzola se stal klíčovou osobností při utváření výrobního stylu Bellavisty a podílel se na rozvoji vinařství v následujících čtyřech desetiletích. Jeho přístup se opíral o podrobné poznávání jednotlivých vinic, přesné zpracování hroznů a schopnost sestavovat výsledná vína z mnoha samostatně připravovaných základních vín.

Právě sestavování cuvée se postupně stalo jedním z poznávacích znaků Bellavisty. Hrozny z různých vinic se mohou lišit kyselinou, aromatickým profilem, strukturou i schopností dalšího zrání. Pokud se zpracovávají odděleně, má enolog při následném míchání mnohem širší možnosti než v případě, kdy se všechny hrozny spojí už na začátku výroby. Výsledné víno tak může odrážet charakter celé oblasti, aniž by zcela ztratilo vlastnosti jednotlivých použitých odrůd a vinic.

Mattia Vezzola získal během své kariéry řadu ocenění a v roce 2007 byl v Itálii vyhlášen enologem roku. V Bellavistě působil až do roku 2021, kdy po čtyřiceti společných sklizních jeho dlouholetá spolupráce s vinařstvím skončila. Jeho odchod znamenal konec důležité etapy, během které se z původně malého rodinného podniku stal mezinárodně uznávaný výrobce šumivých vín.

Franciacorta: Italská odpověď na Champagne?

Oblast Franciacorta leží v Lombardii mezi městem Brescia a jižním okrajem jezera Iseo. Její krajinu výrazně ovlivnily ledovce, které zde v dávné minulosti vytvořily rozsáhlé morénové útvary. Půda proto obsahuje různé kombinace kamene, písku, štěrku a dalších usazenin, jejichž složení se může významně lišit i mezi sousedními vinicemi. Také nadmořská výška, orientace svahů a blízkost jezera ovlivňují podmínky pro dozrávání hroznů.

Moderní historie zdejších šumivých vín se začala výrazně rozvíjet ve druhé polovině 20. století. V roce 1967 získala Franciacorta označení DOC a roku 1995 následovalo prestižnější DOCG, které potvrzuje chráněný původ a stanovuje pravidla výroby. Na rozdíl od širšího italského pojmu spumante je Franciacorta označením vín pocházejících z přesně vymezené oblasti a vyráběných tradiční metodou druhotného kvašení v lahvi.

S Champagne má Franciacorta mnoho společného, především technologii výroby a využívání odrůd Chardonnay a Pinot Nero, tedy Rulandského modrého. V místních pravidlech má své místo také Pinot Bianco a nověji Erbamat. Rozdíly však najdeme v klimatu, půdních podmínkách i samotném charakteru jednotlivých vín. Franciacorta bývá často spojována s poněkud zralejším ovocným projevem, zatímco konkrétní styl samozřejmě závisí na vinařství, použitých odrůdách a délce zrání.

Jak vznikají šumivá vína Bellavista?

Výroba začíná na vinicích, kde je důležitý především správný okamžik sklizně. Hrozny určené pro šumivá vína se často sklízejí dříve než hrozny pro běžná tichá vína, protože je potřeba zachovat dostatečnou kyselinu a svěžest. Bellavista využívá ruční sklizeň a hrozny z jednotlivých vinic zpracovává s ohledem na jejich vlastnosti. Po šetrném lisování vzniká mošt, který prochází prvním kvašením a mění se na základní víno.

Část vín kvasí nebo následně zraje v nerezových nádržích, část může procházet zpracováním v malých dubových sudech. Právě využívání dřeva je jedním z postupů, kterými Bellavista vytváří komplexnější chuťový charakter některých svých vín. Dubové sudy přitom nemají sloužit k tomu, aby víno získalo výraznou dřevitou chuť. Jejich úlohou může být také postupné vyzrávání a jemná výměna kyslíku, která ovlivňuje strukturu a aromatický vývoj vína.

Po přípravě základních vín přichází sestavení výsledného cuvée. Enologové vybírají jednotlivé složky podle jejich charakteru a hledají kombinaci odpovídající zamýšlenému stylu. Následně se víno lahvuje s přídavkem kvasinek a cukru, které umožní druhotné kvašení přímo v lahvi. Při něm vzniká oxid uhličitý, jenž zůstává ve víně a vytváří charakteristické perlení. Víno potom leží na odumřelých kvasinkách, označovaných jako kaly, a postupně získává další aromatické vlastnosti.

Délka tohoto zrání se u jednotlivých vín liší. Kontakt s kvasinkami může přinášet tóny pečiva, briošky, oříšků a další vůně, které doplňují původní ovocný charakter. Po ukončení zrání se kvasniční sediment postupně přesune do hrdla lahve a odstraní procesem označovaným jako degoržování. Podle konkrétního typu vína může následovat také přidání expedičního likéru, jehož množství ovlivňuje výslednou kategorii sladkosti.

Alma: Víno, které představuje samotnou Bellavistu

Jedním z nejznámějších vín značky je Alma, které dlouhou dobu neslo označení Alma Gran Cuvée Brut. Jeho smyslem bylo představit charakter vinařství prostřednictvím kombinace vín pocházejících z různých vinic a ročníků. Název Alma znamená v latině duše, což dobře vystihuje zamýšlené postavení tohoto vína v nabídce Bellavisty. Nejde o produkt vycházející z jediné vinice, ale o cuvée, které má nabídnout širší obraz místního vinařského území.

V posledních letech prošla Alma výraznou proměnou. Bellavista představila koncept Alma Assemblage, ve kterém jednotlivé edice odrážejí konkrétní skladbu základních vín a podmínky použitých sklizní. Každé vydání je tak výsledkem nového výběru a sestavení jednotlivých složek, přičemž výrobce usiluje o zachování rozpoznatelného charakteru celé řady. Při tvorbě Alma se pracuje s rozsáhlým souborem základních vín, který může zahrnovat více než stovku samostatných komponentů.

Nová koncepce zahrnuje také varianty Alma Non Dosato Assemblage a Alma Rosé Assemblage. Označení Non Dosato znamená, že se při závěrečné úpravě nepřidává cukerná dosáž, takže výsledný charakter vína výrazněji odráží samotné základní víno a jeho zrání. Rosé zase nabízí odlišný pohled na Franciacortu prostřednictvím většího důrazu na modré odrůdy a jejich aromatické vlastnosti. Alma tak dnes představuje samostatnou skupinu vín, nikoliv pouze jedinou lahev.

Od Alma po Riserva Vittorio Moretti

Vedle základních cuvée nabízí Bellavista také ročníková vína a náročněji připravované speciality. Mezi známé produkty patří například Franciacorta Satèn, styl typický pro tuto vinařskou oblast. Satèn se vyrábí pouze z povolených bílých odrůd a vyznačuje se nižším tlakem v lahvi než běžná Franciacorta. Díky tomu bývá jeho perlení jemnější a celkový projev může působit krémověji. Nejde tedy pouze o obchodní označení, ale o kategorii s vlastními výrobními pravidly.

Dalším významným vínem je Bellavista Teatro alla Scala, jehož název odkazuje na slavnou milánskou operní scénu. Spojení vinařství s kulturou a uměním se ostatně objevuje také v dalších aktivitách rodiny Moretti. Ve vyšší části nabídky stojí Riserva Vittorio Moretti, pojmenovaná po zakladateli vinařství. Jde o víno připravované s důrazem na výběr surovin, strukturu a dlouhé zrání. Vedle těchto produktů vznikají také další ročníkové Franciacorty, jejichž dostupnost se mění podle sklizní a rozhodnutí vinařství.

Bellavista tak nabízí poměrně široký pohled na možnosti tradiční výroby šumivých vín. Základní cuvée mají představovat charakter vinařství a jeho dlouhodobý styl, zatímco ročníková vína a rezervy dávají větší prostor konkrétním podmínkám daného roku, vybraným vinicím a delšímu zrání. Právě rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi mohou být pro milovníky vína zajímavější než samotné srovnávání Franciacorty s francouzským Champagne.

Francesca Moretti a nová kapitola vinařství

Vedení Bellavisty se postupně přesunulo také na další generaci rodiny Moretti. Významnou roli dnes zastává Francesca Moretti, která pokračuje v práci svého otce a současně se podílí na proměně výrobního stylu vinařství. Součástí této nové etapy je také spolupráce s Richardem Geoffroyem, známým francouzským enologem, který dlouhá léta působil jako Chef de Cave slavného Champagne Dom Pérignon. Jeho zkušenosti s tvorbou prestižních šumivých vín přinesly Bellavistě další pohled na práci se základními víny, ročníky a finálním sestavováním cuvée.

Změny se výrazně projevily právě u řady Alma Assemblage, která představuje snahu zachovat původní charakter značky, ale současně dát větší prostor rozmanitosti jednotlivých vinic a sklizní. Bellavista tak nestaví pouze na historii, kterou vytvořila předchozí generace. Vinařství pokračuje ve výzkumu místních podmínek, sleduje rozdíly mezi jednotlivými částmi svých vinic a postupně upravuje způsob, jakým jejich charakter přenáší do výsledných vín.

Bellavista a její místo mezi italskými šumivými víny

Od založení Bellavisty v roce 1977 uplynulo necelých padesát let. Za tuto dobu se vinařství rozrostlo z několika hektarů rodinných pozemků na rozsáhlý podnik, který patří mezi nejvýznamnější producenty Franciacorty. Jeho historie je zároveň úzce spojená s proměnou samotné oblasti, která si postupně vybudovala pověst jednoho z nejdůležitějších evropských regionů pro výrobu šumivých vín tradiční metodou.

Na Bellavistě je zajímavé především to, že její úspěch nevznikl díky staleté rodinné vinařské tradici. Vittorio Moretti se do výroby vína pustil jako podnikatel z jiného oboru a postupně kolem sebe vybudoval tým lidí, kteří dokázali využít potenciál místní krajiny. Dlouholetá spolupráce s Mattiou Vezzolou pomohla vytvořit rozpoznatelný výrobní styl, zatímco současná generace v čele s Francescou Moretti hledá další možnosti jeho rozvoje.

Bellavista tak představuje poměrně mladé vinařství, které se dokázalo zařadit mezi respektované evropské výrobce šumivých vín. Jeho příběh připomíná, že za původem dobrého vína nemusí stát několik století nepřetržité rodinné historie. Někdy stačí vhodné místo, dlouhodobá práce s vinicemi a lidé, kteří dokážou rozpoznat jejich skutečný potenciál.